Klasicismus a empír

Vůdčí sloh konce 18. století a počátku 19. století, a to především ve Francii. Název pochází ze slova classicus – vynikající, vzorový.

Přechází do 19. století z baroka, rozpadá se slohová jednota, umělecký vývoj se třídí do několika směrů, které nemají univerzální charakter. Umění klasicismu se vrací k antice a programově se snaží na ni navázat.

Druhá vývojová fáze empír (moc císařství) představuje oficiální umění Napoleona Bonaparta (do roku 1815)

Znaky:

• malá zdobnost, spíše střízlivost
• horizontalita (podobně jako v renesanci, která také čerpala z antiky, stavby nebyly stavěny do výšky)
• pilastry (plochý pilíř zapěstěný do zdi, má stejné náležitosti jako sloup – patka, dřík, hlavice), sloupy, pilíře (nosné zdivo), tympanony (prostor vznikající mezi hl. římsou a 2 říms štítových)
• jsou stavěna divadla, školy, úřadovny, továrny, kasárny, nádvoří, měšťanské domy, …
• začalo se používat železo
• okna většinou obloukovitě zakončená

Památky:

• Strahovská knihovna v Praze
• Stavovské divadlo
• objekty Františkových a Mariánských lázní
• zámek Kačina u Kutné Hory – čistá klasicistní stavba
• chrám Diany v Lednici na Moravě
• zámek Kynžvart – radikální klasicistní stavba
• nový zámek v Dačicích
• v Jemnici blízko náměstí budova bývalého soudu
• řetězové mosty

Francie – chrám sv. Genovefy v Paříži, zvaný Panteon; Vítězný oblouk na náměstí Étoile  v Paříži (vybudován po vítězství Napoleona u Slavkova)

Proslulý stavitel mostů – Gustav Eiffel – 305 metrů vysoká věž v Paříži (1889)

Anglie – zj. Stavby reprezentační – Národní galerie, Britské muzeum v Londýně, …

Německo – Braniborská brána v Berlíně

Rusko – zde dosáhl klasicismus vrcholu vznikem Petrohradu

USA – v klasicistním duchu byl založen Washington, ale i další americká města. Asi  nejznámějším skvostem je washingtonský Kapitol, symbol sebevědomí americké demokracie.

Sochařství

Převládal kult ideální krásy a antických vzorů. Slavné byly určité osobnosti např. Napoleon – jsou zpodobňovány jako starověcí atleti (nazí, oči bez zornic). Charakteristickým znakem pro klasicistní sochařství je nevýrazná strojenost.

V Čechách sochy Václava Prachnera – skupinové pomníky na Olšanech, pomník biskupa Leopolda Theema, alegorická socha Vltava.

Za zmínku snad ještě stojí benátský sochař Antonio Canova, který byl svým způsobem osobním sochařem Napoleona.

Malířství

Kladlo důraz na přesnou kresbu a plastickou modelaci objektu. Barva sama o sobě neměla žádnou funkci, pouze kolorovala předměty(barva v nás neměla vyvolávat city). Pro námět je často saháno do historie.

Jacques Louis David – dvorní malíř Napoleona

– obraz: Přísahy Horatiů

Francesco Goya

Geniální malíř, Španěl, není přímo klasicistním malířem, spojuje klasicismus s romantismem a expresionismem, můžeme ho považovat za zakladatele moderního malířství. Postihla ho hluchota a byl psychicky nemocný, což se projevilo i v některých z jeho obrazů, kde vyjadřuje své vidiny „noční můry“, způsobené halucinacemi – maloval příšery, začal malovat barvou vyjadřující emoce, odhaloval samolibost, ohavnost a hrabivost. (Dílo Obr).

Byl královským malířem, jedním svým obrazem královské rodiny, rodina Carlose IV.,  způsobil obrovský rozruch, jelikož je zobrazil přesně tak, jak vypadali – bez příkras a se vším všudy. Vyjádřil i jejich vnitřní stránku, že jsou to pokrytci, apod.

Grafický cyklus – Hrůzy války (boj proti francouzským okupantům)

Slavná plátna – Nahá Maja

– Oblečená Maja

Obraz – Poprava povstalců v Madridu 3. května 1808 (obraz tmavý, příprava na střelbu do muže – jako jediný v bílé košili).