Období 19. století v Evropě i ve světě

Francie → ztratila Alsasko, Lotrinsko, reparace 700 000 franků

2. VB → získala francouzské kolonie – Cejlon, Malta, Kréta, Helgoland, číslo 1 na světových mořích

3. Prusko → získalo Sasko, Porýní → rozvíjí se zde průmysl

4. Rakousko → získalo Lombardii a Benátsko v severní Itálii

5. Rusko → přivlastnilo se Besarábii, Finsko, Moldávii a velkovévodství Varšavské

6. Itálie → stále zůstala rozdělena na severní, střední a jižní část

• *Svatá aliance – Rusko, Rakousko, Prusko “ snaha u udržení sociálního a politické pořádku (co kdyby přišla revoluce)

• Spojeno s rakouským kancléřem Metternichem – někdy název Metternichova aliance
• Bylo založeno na tom, aby nikdy nebyly už revoluce a národně osvobozenecké hnutí → chtěli zachovávat STATUS QUO = vše má být neměnné
• Panovníci si přijdou na pomoc, když nastane revoluce

PONAPOLEONSKÁ EVROPA

• Po roce 1820 se téměř po celé Evropě zažehla osvobozenecká hnutí, à VFR rozpoutala v lidech touhu po svobodě
• Vzniká hnutí Mladá Evropa, její součástí je např. Mladá Itálie, Mladé Polsko.
• V celé Evropě vládly opět staré konzervativní režimy → bez ústavy, totalitním způsobem. Je to období strachu, potlačování občanských práv, persekuce obyvatel, policie vězní a zatýká, velká úloha tajné policie, špiclování à nešťastné období
• Vzniká romantismus → útěk od reality do exotiky, historie – současnost byla těžká, špatná.
• Činnost Svaté aliance v tomto období → přicházela si na pomoc např. povstání ve Španělsku

Německo

• Požadavek jednoty německého státu. Vznikají vlastenecké spolky, manifestace za jednotu a národní svobodu. Metternich + němečtí panovníci: omezení akademických svobod, studenti a učitelé pod přísným policejním dohledem, zákaz vlasteneckých spolků

Španělsko

• Bourbonský král FERDINAND VII. odstranil svobody, snaha pokořit španělské kolonii ve Střední a Jižní Americe bojujících za nezávislost → proti němu vzpoura důstojníků a vojska → král donucen k ústupkům, nucen přijmout konstituci → zásah svaté aliance → zrušena konstituce, obnovena moc panovníka, povstání potlačeno, vůdci potrestání, nastala vláda teroru

Rusko

• Povstání děkabristů 1825 – povstání ze strany důstojníků – nebylo podpořeno lidem
• Povstání bylo ale rychle potlačeno, zásah svaté aliance nebyl nutný
• Vůdcové této roztržky byli popraveni a k žádné zásadní změně nedošlo

Belgie

• Po vídeňském kongresu součást Nizozemí, král vnucoval Belgii i nizozemštinu→ povstání v Bruselu → vybojovali si nezávislost země, nejliberálnější ústava v Evropě

 

Francie

• Červencová revoluce

 

• Karel X. – snaha o omezení konstituce “ červenec 1830: pokus o rozpuštění parlamentu “ revoluce

• Nucená abdikace “ na trůn Ludvík Filip Orleánský

• Ludvík Filip Orleánský – král x občanská monarchie “ vládne bohatá buržoasie

• Tvrdé potlačování projevů nespokojenosti proletariátu
• Pouze nastrčený bohatou buržoazií

Řecko

• Roku 1822 proběhlo řecké povstání za nezávislost proti Turkům

• Řekové čekali pomoc od Rusů – nepřišla

• Na pomoc přicházejí dobrovolníci ze západní Evropy (například George Gordon Byron)

• Masakr na ostrově Chios

• Roku 1827 přichází na pomoc Francie a VB à námořní bitva u Namarína – Turkové prohráli

• Rusko využilo situace oslabeného Turecka a v letech 1828-1829 proběhla Rusko-turecká válka

• Drinopolský mír – Rusko mělo územní zisky

• Roku 1830 se Řecko stává nezávislé a Srbsko má autonomii na Turecku

 

Rakousko

• František I. (II.) – potlačuje povstání, která vznikají na území Rakouska

• Umírá roku 1835 à místo něj Ferdinand V. dobrotivý – psychicky labilní – vládně za něj poradní orgán v čele s Metternichem

 

MYŠLENKOVÉ SMĚRY

NACIONALISMUS (= radikálnější vlastenectví)

• Charakteristickým rysem tohoto období je vypjatý nacionalismus velkých národů → Němci, Rusové, Turci, ve Francii šovinismus (podle Chauvena): „Francouzi jsou nadřazeni, mají právo vládnout ostatním“.
• Reakcí na nacionalismus byly postupně se rozvíjející se národní obrození u malých národů = emancipace → Češi, Slováci, Poláci, Srbové, Chorvati

LIBERALISMUS

• Přestává klást důraz na individuum

• Pokud má člověk potíže, à nemůže zůstat bez pomoci

• Požadoval větší svobody – cestování, podnikání

 

UTOPICKÝ SOCIALISMUS

• Marx a Engels napsali knihu „Komunistický manifest“ (1848), kde shrnují komunistické myšlenky a zastávají se názoru, že ke komunistické revoluci musí dojít radikální silou

• Společné vlastnictví, konfiskace majetku kapitalistů

 

ROK 1848

• Leden – Itálie
• Únor – Francie
• Březen – Prusko, Rakousko, Uhry
• Červen – Čechy

ITÁLIE 

• Revoluce začala v Itálii již v lednu 1848. Itálie byla roztříštěn:
• a) sever → patřil Rakousku (Milán, Lombardie)
• b) střed → papežský stát
• c) jih → patřil Burbonům (francouzsko-španělský rod) = neapolské království
• Italští revolucionáři požadovali: a) zbavit se Burbonů a Rakušanů b) sjednotit Itálii
• Nejdříve proběhlo povstání sicilských a jihoitalských rolníků proti Bourbonům.
• Postupně začaly vznikat republiky: benátská (republika sv. Marka), římská. Významní revolucionáři: GIUSEPPE GARIBALDI a GIUSEPPE MAZZINI (v římské republice)
• V letech 1848-49 proběhla revoluce, nakonec potlačena, velitelem rakouského vojska se stal generál (pak maršál) českého původu RADECKÝ → porazil Italy v severní Itálii. Papež Pius IX. si na pomoc povolal Francouze → byl vydán expediční sbor a římská republika byla poražena a papež se vrátil. Nakonec se na trůn vrátili také Bourboni a v Itálii tak zůstalo vše při starém
• I přes neúspěch měla však revoluce význam: šíření ideálů občanských svobod a demokracie mezi širší vrstvy, poprvé požadavek sjednocení Itálie zdola, revolučním hnutím.

FRANCIE

• Únor 1848
• 25. 2. 1848 byl svrhnut Ludvík Filip a Francie se stává republikou, zvolen parlament (celkem demokratický a levicový) a byly učiněny reformy na podporu sociálně slabších vrstev a také zřízeny dílny pro nezaměstnané
• V červnu 1848 nastaly komplikace → nepřátelské vztahy mezi průmyslníky a dělníky → bankéři a bohatí chtěli zrušit národní dílky → hrozila občanská válka → červnové živelné povstání 23. – 26. 6 → krvavé boje na barikádách → v čele armády generál Cavaignac → vyhlášeno stanné právo, 800 padlých, mnoho popravených (11 000), zatčených, deportace do trestných kolonií → porážka povstání → patové situace využil synovec Napoleona LUDVÍK NAPOLEON III: BONAPARTE → a svými sliby se roku 1848 stal prezidentem (díky své populistické politice získal 75 % hlasů). Bonapartismus = politika slibů, manévrování mezi všemi vrstvami společnosti → slib odstranit dělnickou chudobu, zajištění majetku bohatým, půdy rolníkům. Roku 1851 se prohlásil prezidentem s neomezenou pravomocí na 10 let (omezena svoboda tisku a shromažďování, policejní dohled), roku 1852 udělal vojenský převrat za pomocí důstojníků a prohlásil se císařem (dědičně) a Francie se stala císařstvím až do roku 1870.Charakter jeho vlády:
• a) vládl autokrativně
• b) potlačil svobody
• c) Victor Hugo v domácím vězení
• d) nahrával průmyslníkům → Francie se stává bohatou zemí, vzor pro Evropu
• e) ač předstíral nestrannost, využíval ostrých společenských konfliktů
• Okázalost, nádhera císařského dvora; dovršena průmyslová revoluce; obnovená expanzivní politika

RAKOUSKO A UHRY

• Nepokoje ve Vídni – Metternich propuštěn, zrušení roboty a cenzury, slíbena ústava a mnoho svobod

• Nepokoje v Uhrách – Maďaři chtěli nezávislost – v čele Lajos Kosuth (=národní hrdina, vzor si z něj vzal celý svět) à vyhlásili si vládu a právo svolat sněm

• Vzniká takzvaná oktrojovaná (=vnucená) ústava
• Vydána císařem
• Výkonná moc – císař a ministři
• Zákonodárná moc – říšský sněm – komora panská (jmenuje panovník) a komora poslanecká (voleni lidem)

• Nespokojenost s ústavou à všichni poslanci voleni

 

František Josef I.

• Manželka Sisi
• Vychováván k tvrdé vládě, konzervatismus, snaha o zavedení starých pořádků
• Zrušení říšského sněmu
• S Itálie – potlačení snah o sjednocení
• 1949 – potlačení uherské revoluce (pomoc pruské armády)
• 50. léta – období neoabsolutismu = bachovského absolutismu (podle ministra vnitra Bacha) – potlačení všech snah o samostatnost, zrovnoprávnění
• Zrušeny cechy “ liberalizace podnikání

• Zrušena cla

 

ČECHY

• Květen 1848 – Praha (Svatováclavské lázně) – schůzka politiků “ petice (požadavky)
• “ Svatováclavský výbor

• Reakce na petici “ vydání kabinetního listu – přislíbení řešení požadavků (zrovnoprávnění češtiny apod.), vytvoření české zemské vlády (vytvoření sněmu)

• Rozpor mezi požadavky Čechů a Němců (sjednocení německých zemí) “ nejednotní
• Červen: Slovanský sjezd (Slováci, Chorvati, Poláci, Češi, Moravani)

• Němci to vnímal jako truc
• 12. červen – přerod ve vzporu “ boje v Praze “ barikády a tak
• Generál Windischgrätz v Praze – při bojích zastřelena jeho manželka “ povstání tvrdě potlačeno (kolem Prahy děla) “ vzdali se

NĚMECKO

• revoluce zde probíhala v letech 1848-1849, začala v březnu
• podobně jako Itálie bylo Německo roztříštěno (Rakušané se vměšovali do jejich záležitostí), největší zemí bylo Prusko
• Revolucionáři chtěli: a) demokratické svobody b) sjednocení Německa
• do Německa se dostaly myšlenky z Francie
• revoluce prve proběhla v březnu v Berlíně (v Prusku → barikády, padlo 250 revolucionářů → rozlévala se po Německu → panovníci měli strach)
• revoluce však byla úspěšná → došlo ke svobodným volbám → v každé zemi si zvolili poslance a byl svolán celoněmecký parlament → ten zasedal ve Frankfurtu nad Mohanem → říkalo se mu profesorský parlament → vypracoval dobrou, moderní a demokratickou ústavu
• zdálo se, že díky parlamentu bude revoluce v Německu úspěšná
• parlament vypracoval 2 koncepce o sjednocení Německa (Sasko, Bavorsko, Prusko,…): a) maloněmecká koncepce → jde o sjednocení Německa v dnešních hranicích b) velkoněmecká koncepce → sjednocení všech Němců v Evropě → měli by se začlenit také
• Němci z R-U, Čech a Moravy → to nadchlo české Němce a chtěli být v Německu, ne v Rakousku → nakonec zvítězila maloněmecká koncepce
• Další otázkou, kterou musel profesorský parlament řešit, bylo, kdo bude ve sjednoceném Německu vládnout
• Koruna byla nabídnuta panovníkovi nejsilnější země a to pruskému králi VILÉMU IV. → ten však korunu odmítl přijmout z ruky lúzy, protože on je panovník z vůle Boží a navíc by už nemohl vládnout absolutisticky, byl by omezen ústavou a také parlamentem
• Vilém IV. dokonce nakázal pruské armádě (jedna z nejlepších na světě), aby revoluci potlačila → parlament byl rozehnán, v Německu u moci zůstaly i nadále staré panovnické rody → vše se vrátilo zpátky → revoluce neúspěšná

SJEDNOCENÍ ITÁLIE

• Roztříštěná:

• Lombardsko, Benátsko – součást Rakouska
• Samostatní – např. Toskánsko
• Papežský stát
• Sicilské království
• Sardinské království – král Viktor Emanuel, místopředseda Camillo Cavour

• Sardinie – spojení s Francií “ porážka Rakouska ve 2 bitvách – u Magenty, u Solferina “ přišli o Lombardsko

• Sardinie chtěla pokračovat x Francie uzavřela příměří s Rakouskem
• Lombradsko samostatné + připojeno k Sardinii

• Giuseppe Garibaldi – pochod tisíce “ vylodění na Sicílii, vyburcování místních obyvatel “ povstání proti zde vládnoucím Bourbonům “ ovládnutí Sicílie (připojeno k Sardinii)“ 1861: vyhlášeno Italské království – hl. město Turín, král Viktor Emanuel
• 1866 – připojeno Benátsko (využili oslabení Rakouska)

1870: konec fungování papežského státu – sídlem jen Vatikán (papež podporován Francouzi x ty prohra ve válce s Pruskem) – zbytek Říma součástí Itálie “ hlavním městem

SJEDNOCENÍ NĚMECKA

• 1849 – pruský král (Fridrich Vilém IV.) odmítl císařskou korunu, která by sjednotila Německo
• Německý spolek – velké soupeření Rakouska x Pruska
• Ministerský předseda Pruska – Otto von Bismarck
• 1866 – válka Prusko x Rakousko

• Podobně velké armády x Rakousko konzervativní + Prusko průbojnější, moderní (modernější střelné zbraně – rychlejší nabíjení)
• Bitva u Hradce Králové – masakr, porážka Rakouska

Král Vilém I. (1861-1888)

• Úspěšná válka s Francií

• Sjednocení německých zemí

• Leden 1871: král vyhlásil německé císařství

• Součástí i Alsasko, Lotrinsko

• Spolkový stát

• Výkonná moc: císař + říšský kancléř (Otto von Bismarck)

• Snaha o zisk některých kolonií – Afrika (Ghana, Togo) x velmi málo

• Hledání spojenců “ Turecko, Čína, Tichomoří