Trestní právo

 

Funkce trestního práva: zjistit trestný čin a pachatele, spravedlivě ho potrestat, toto rozhodnutí vykonat a předcházet a zamezovat trestné činnosti.

Trestní právo procesní – odvětví práva, které upravuje postup orgánů činných v trestním řízení.

Trestní řád – je zákon řešící trestní řízení

Trestní právo určuje, které ze společensky škodlivých činů jsou trestné a stanoví tresty za jejich spáchání. Jde o odvětví veřejného práva.

Dělení trestního práva:

hmotné: stanoví , co je trestný čin a jaký trest lze za něj uložit( trestní zákon)

procesní: upravuje testní řízení, tj. postup trestních orgánů v trestním řízení, tedy soudů, státních zastupitelství a policie( trestní řád)

činu

Zásady trestního práva

podpůrnost represe – trestní právo chrání společenské hodnoty a vztahy, zejména upravené jinými právnímí odvětvími. Trestní právo k ochraně právního řádu nastupuje teprve tehdy, když prostředky ostatních právních odvětví nepostačují  a jedná se o společensky škodlivý čin( např. Když dlužník neplatí dluh svému věříteli z půjčky, neznamená to ještě automaticky, že se dopouští trestného činu, dluh lze řešit prostřednictvím civilníh soudního řízení. Trestní odpovědnost může nastoupit teprve v případ, kdyby dlužník věděl, že dluh nezaplatí a nebo, že jej zaplatit nemůže.Pak jde o spáchání trestného činu podvodem.)

individuální odpovědnost za spáchání trestného činu – základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu, individuální trestní odpovědnost vyjadřuje odpovědnost jen za vlastní jednání fyzické osoby, není možná kolektivní odpovědnost. Vyjímku z této zásady tvoří trestní odpovědnost fyzických osob.

zásada“žádný trestní čin a žádný trest bez zákona“ – jen zákon stanoví, které jednání je trestním činem a jaký trest či jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit. Toto řeší právě trestní zákoník.

přiměřenost trestu – ukládání a výkon sankcí musí být přiměřený ve vztahu k závažnosti trestného činu a k osobě pachatele.

 

Trestný čin

základem trestní odpvědnosti je spáchání trestného činu, kdy trestní právo je založeno na

tzv. formálním pojetí trestného činu, což znamená, že trestní čin musí vykazovat znaky uvedené v zákoně .

Trestný čin = protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který            vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně.

Trestní odpovědnost lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých.

Třídění trestných činů :

přečiny: což jsou

– všechny nedbalostní trestné činy

– ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranici trestní sazby do 5 let.

zločiny: jsou všechny trestné činy, které nejsou přečiny, tj zejména takové úmyslné trestné činy, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí sazby nad 5 let. V rámci zločinů se rozlišují tzv. zvlášť závažné zločiny – horní hranice nejméně 10 let

 

 

 

 

 

charakteristika	Druh činu	příklad
Nedbalostnítrestní čin	přečin	ublížení na zdraví z nedbalosti
Úmyslnýtrestní čin, horní trestní sazba do 5 let	přečin	podvod
Úmyslnýtrestní čin, horní sazba od 5 do 10 let	zločin	loupež
Úmyslný trestní čin, horní sazba nad 10 let	zvlášť závažný zločin	vražda

 

Pachatel trestného činu

osoba, která naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu

osoba, která naplnila tyto znaky pouze částečně( příprava či pokus)

osoba, která nenaplnila žádný takový znak, ale účastnila se na něm jako organizátor, návodce, nebo pomocník

trestně odpovědným může být pouze osoba, která splňuje tyto požadavky:

fyzická osoba

věk pachatele

příčetnost

            trest za trestný čin může být uložen pouze pachateli, jemuž bylo jeho spáchání dokázáno a platí zde zásada individuální odpovědnosti.

 

Zásady trestního řízení

 

zásada stíhání jen ze zákonných důvodů – nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád

zásada presumpce neviny – dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vyslovena vina, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení hledět, jako by byl vinen. Vina musí být prokázána zákonnými prostředky. Obviněný není povinen dokazovat svou nevinu. Nesmí být nijak donucován k výpovědi nebo přiznání.

Vina musí být prokázána bezpečně a nadě vší pochybnost – v pochybnostech se má rozhodnout vždy ve prospěch obžalovaného a jestliže tedy po provedení všech dostupných důkazů zůstanou pochybnosti o vině, následuje zprošťující zůstatek.

Pro vysvětlení:

trestní právo – pokud je někdo podezřelý ze spáchání nějakého trestného činu, toto mu musí prokázat státní zástupce. Pokud ne, bude obviněný zproštěn obvinění

civilní právo – pokud podáme žalobu na našeho dlužníka jako žalovaného, musíme mu prokázat to, že nám danou částku opravdu dluží. Pokud toto prokážeme a on začně tvrdit, že nám již peníze dal, musí to prokázat on.

zásada obžalovací – jde o rozdělení funkcí mezi obžalobu a obhajobu a soud. Výkon každé této funkce je svěřen zvláštnímu subjektu.

Obžaloba – státní zástupce

obhajoba – obžalovaný a obhájce

soud  – řídí jednání

zásada vyhledávací – orgány činné v trestním řízení musí zjišťovat důkazy

zásada ústnosti a bezprostřednosti – soud rozhoduje na základě ústního přednesu stran a ústně provedených důkazů a má rozhodnout jen na základě důkazů, které byly před ním provedeny.

zásada veřejnosti  – trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednání účastnit a jednání sledovat

zásada práva na obhajobu – ten, proti němuž se řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujícím mu plné uplatnění pbhajoby a o tom , že si může zvolit obhájce

Subjekty trestního řízení

 

Orgány činné v trestním řízení – OČR:

soud

státní zástupce

policejní orgán

osoba, proti níž se jednání vede – podezřelý, obviněný, obžalovaný či odsouzený

poškozený

 

Státní zastupitelství a policie

 

Státní zástupce – zastupuje veřejnou obžalobu v trestním řízení, kterou podává jménem  republiky, hájí veřejný zájem na odhalování a potrestání trestných činů, proto má v trestním řízení zvláštní postavení, v řízení před soudem je stranou.

Činnost v přípravném řízení:

státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví

dbá o zachování zákonnosti přípravného řízení – vykonává dozor nad činností  policie při vyšetřování

je oprávněn podat žalobu či návrh na potrestání a je oprávněn sjednat dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh na schválení této dohody o prohlášení viny a přijetí trestu

činí některá rozhodnutí o vazbě

Činnost v řízení před soudem:

podává obžalobu a zastupuje ji u soudu, může opatřovat důkazy, může podat odvolání a stížnost

 

Policejní orgán

Policie vystupuje v přípravném stádiu trestního řízení s úkolem:prověřovat trestní oznámení a podněty a vyšetřovat trestné činy

 

 

Obviněný a obhájce

Obviněný – osoba, proti níž se vede trestní řízení

PODEZŘELÝ – ten, kdo byl zadržen a nebylo proti němu zatím zahájeno trestní stíhání

OBVINĚNÝ – proti němuž bylo zahájeno trestní stíhání

OBŽALOVANÝ – po nařízení hlavního líčení

ODSOUZENÝ – proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek

 

Práva obviněného:

právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu

právo odmítnout výpověď v kterékoli fázi řízení

právo zvolit si obhájce

Obhájce – právní zástupce obviněného, jehož úkolem je poskytovat mu všestrannou právní pomoc, vystupuje jménem obviněného a s jeho souhlasem, v jeho prospěch.

 

Poškozený

komu byla trestným činem:

způsobena majetková škoda

ublíženo na zdraví

způsobena morální škoda či jiná nemajetková újma(např. křivé obvinění)

či na jeho úkor se pachatel trestným činem obohatil

 

Obětí trestného činu je fyzická osoba, které trestným činem vznikla újma na zdraví, majetková či nemajetková újma, nebo na jejíž úkor se pachatel obohatil.

 

Vazba

= dočasné omezení osobní svobody obviněného rozhodnutím soudu ve vazební věznici – jen nelze li jinak. O vzetí do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce.

Účel vazby

zajistit obviněného pro účely trestního řízení a výkonu trestu

zabránit maření, ztěžování provádění důkazů, vyhýbání se výkonu trestu

zabránit v dokonání trestného činu nebo páchání nových trestních činů

Platí stále presumpce neviny, tzn.vazba nevypovídá sama o sobě nic o tom, zda trestný čin byl opravdu spáchán danou osobou