Reformní hnutí ve světě a u nás
Reformní pedagogika / Nová výchova/ – konec 19.stol.,poč.20.stol.
Pojem: snaha o změnu ve výchově a vzdělávání
Vzniká jako kritika poměrů kulturních, společenských, školských.Kritika dosavadního způsobu výchovy. Snaha o větší volnost /L.N.Tolstoj/ a přirozenost /J.J.Rousseau/, praktické a prospěšné vzdělání / Spencer, J.Dewey/.
Hnutí navazuje na Roussea, Pestalozziho, Frobela,../
Představitelé:
John Dewey – americký filosof
Elen Keyová – Švédsko
Marie Montessori – Itálie
Ovide Decroly – Belgie
Edouard Claparede – Švýcarsko
Georg Kerschensteiner – Německo
Hlavní myšlenky:
- výchova ve prospěch jedince – preferovány individuální vzdělávací cíle/ respektovat
zájmy, možnosti, dosavadní předpoklady/
- pedocentrismus – středem pozornosti dítě, výchova slouží dítěti, nový postoj k dítěti
– respekt, láska, trpělivost, přijetí dítěte takového jaké je
- princip přirozenosti – výchovu přizpůsobovat přirozenému vývoji jedince, do tohoto vývoje nemá výchova zasahovat, bezvýhradně se mu přizpůsobit, pedagog vše přizpůsobuje žákovým přáním, potřebám, zájmům, rozvíjena
samočinnost,
- důraz na aktivitu – vytvářejí pracovní školy / zdůrazňována činná, pracovní škola zaměřena
na rozvoj dovedností, návyků a tvůrčích sil, aktivizace poznávacích
procesů /
- celostnost, globalismus – zrušen systém vyučovacích předmětů, učební plán, rozvrh, zvolen
1 ústřední /většinou zeměpis/, kolem kterého jsou soustředěny ostatní
obsah vyučování členěn do přirozených tematických celků
Reformisté usilují o školu zajímavou a přitažlivou, ve které se výchova integruje a globalizuje. Vznikají různé formy vyučování. Důraz na princip aktivnosti vedl k rozvinutí metod samostatného učení žáků, které mělo nahradit tradiční výuku učitelovu. Příkladem
je daltonský plán.
Učitel je partner, rádce, vedoucí.
John Dewey /1859 -1952/
zakladatel pragmatické pedagogiky / PRAGMA = čin/
cíl výchovy : příprava k životu – činorodý, podnikavý člověk
zásady . užitečnost, vycházet ze zájmů a praktických zkušeností žáků, práce jako střed
činnosti
Je autorem projektového vyučování. Projekt = komplexní pracovní úkol, při jeho plnění
si žáci osvojují teoretické vědomosti.
Průběh : 1. práce v dílně, na pozemku, v laboratoři
- v průběhu práce žáci zjišťují mezery ve vědomostech, snaží se je vyplnit studiem
v knihovně
- na základě získaných vědomostí dokončí úkol
Metody : – nahodilé osvojování vědomostí ve spojení s řešeným úkolem , učitel zajišťuje
pouze organizaci prostředí
+ hlubší motivace, těsné spojení teorie s praxí
Elen Keyová a Marie Montessoriová
vytýkaly staré škole mechanický způsob učení, spočívající v pouhém vštěpování látky do paměti žáků, pasivitu, malý zřetel k individualitě žáků a jejich zájmům / škola přinucení a drilu/. Snažily se o změnu obsahu a způsobu práce, chtěly vybudovat tzv. činnou, aktivní,
tvořivou a pracovní školu.
Elen Keyová – „ Století dítěte“
Marie Montessoriová – „Příručka vědecké pedagogiky“
shrnuty myšlenky obou ve výše uvedených dílech
Marie Montessoriová /1870 -1952/
ital.lékařka, bojovnice za emancipaci žen a uznání práv dítěte
opírá se o exaktní vědy / biologie, antropologie, experimentální psychologie/,
přispěla k zvědečtění pedagogiky
1906 v Římě Dům dětí / instituce předškolní výchovy/
– prostředkem rozvoje je samostatná činnost
– promýšlela výchovu dětí na základě spontánního rozvoje, vrozených dispozic dětí,
samostatné činnosti
– vývoj se uskutečňuje v procesu samoučení a sebekontroly
Důraz na : pracovní výchovu / sebeobsluha při jídle, stolování, hygienické návyky, úklid
místnosti/, rozvoj jemné motoriky- speciální ruční práce
tělesná výchova – rozvíjení přirozených lokomočních pohybů při hrách
rozvoj smyslů – vytvořila didaktický materiál – pomůcky pro rozlišení tvarů,
barev, zvuků, hmatu, jazykový materiál, materiál ke kosmické
výchově a další
Úloha vychovatele : navozování podmínek pro rozvoj dítěte
„ POMOZ MI, ABYCH SI UDĚLAL SÁM“
– individuální působení na dítě
– změna prostředí výchovné práce / vybavení umožňující samostatnou čin./
Ovide Decroly /1871 -1932/
v Bruselu založil“Školu životem pro život“. – škola má připravovat životem pro život,
– vyučování má vycházet z dětských zkušeností
a zájmů a nahradit tradiční předměty zájmovými centry / dítě ve škole, potrava, odívání,
doprava atd./, propagoval individuální a sociálnívýchovu
Helena Parkhustová
Dalton, USA – ve své pokusné škole vytvářela koncepci individualizovaného vyučování
daltonský plán ,na který navázal upravený systém – winnetská soustava / tvůrcem C.W.
Washburne/.
V obou koncepcích žáci plní úkoly individuálních plánů individuálním tempem. Základní
organizační jednotkou je učivo/ne čas/.Učební látka je rozdělena na úseky, které žák postupně
zpracovává.K plnění dalšího úkolu přistoupí tehdy, až předchozí dokonale zvládne.Důležitým momentem je samoučení. Pomoc učitele nepřímo – pokyny, pracovní návod, učební pomůcka
apod. V návodných arších jsou uvedeny úkoly/ co má pozorovat, provést, nakreslit, zapsat,
čemu se naučit/, pomůcky, kterých má použít, knihy, články, které má prostudovat.
Vhodně vybaveny pracovny.Učitel organizuje, radí a kontroluje. / učitelka L. Žofková
v Bakově/
Winnetská soustava – vyučování ve třídě – sociální učení, rozvoj sociálního cítění.Preferováno jak společné učení tak samoučení
/individualizované/.Při společných činnostech se pracovalo současně, věnovaly se dramatizaci, skupinovým hrám, práci v klubech, vypracovávaly společné projekty, účastnily
se společných shromáždění.
Při realizaci samoučení věnoval W. pozornost opakování a kontrole.První kontrolu provádí žák a teprve tehdy, když je přesvědčen o bezchybném zvládnutí učiva, dává se vyzkoušet učitelem.
Zvládnutí většího úseku testuje učitel.
Winnetská soustava se stala základem organizace školské práce na pokusných školách ve Zlíně.
REFORMNÍ HNUTÍ V ČECHÁCH
Česká pedag.teorie konce 19.stol. a poč.20.stol. se již orientovala protiherbartovsky.
Ve světě kritizován stav výchovy a vzdělávání. S vědecko technickým pokrokem se objevují poznatky v oblasti biologie,psychologie, sociologie.
Pedagogický reformismus =snaha o realizaci nové výchovy.Nedostatky školy – chybí
spojení školy se životem, přetěžování, autoritativní vedení, strnulá
koncepce obsahu, nerespektování individuality žáka, jeho potřeb.
Snaha o praktické vzdělání !
GUSTAV ADOLF LINDNER – jedna z největších pedag.osobností
Význam : 1. dát pedagogice vědecké základy
- propracoval didaktiku základní a střední školy
- snaha zkvalitnit vzdělávání učitelů / nutnost VŠ vzdělání/.
Mezi průkopníky českého pokusného školství můžeme žzařadit
T:G:MASARYK – cíl výchovy : idea humanity
F.KREJČÍ – české psychologické pojmosloví
F:ČÁDA – zakladatel psychologie a pedologie
Otakar Kádner – základy obecné pedagogiky
OTOKAR CHLUP – kritizuje formalismus ve výchově, jednostrannou orientaci
na množství poznatků, snaha vytvořit koncepci nové školy všeho
pozitivního domácího i cizího, výzkumné třídy pro nadané žáky při MU
v Brně, experimenty / výuka hry na klavír, zpěv, rytmika/
Touha po svobodě a volnost ve výchově se rozšířila mezi učitele obecných a měšťanských škol. Zřizují se pokusné školy / nebo třídy/.
20.léta
František Bakule – hudebně zaměřenou školu, výuka sborového zpěvu / Jedličkův ústav/
/ zahraniční turné/, škola ovlivněna L.N.Tolstojem,
Jaroslav Sedlák a Katel Žitný – pokusnou pracovní školu v Praze – Holešovicích
vyučování se opíralo o skutečné zážitky dětí, nepochopen
veřejností
František Náprstek – Volná socialistická škola práce na Kladně, kromě výuky práce na zahradě, samy si uklízely školu, z výdělku se hradila část nákladů
Fr. Kavka – v Jedlině v Orlických horách založil pracovní školu na výrobu hraček.
Josef Úlehla – prosazoval jednotnou volnou pracovní školu, spojení se životem, čerpal
zkušenosti od L:N:Tolstoje, JAK, zdůrazňoval rozvoj poznání, schopností,
zájmů, metody: pokus, samostatná práce a činnost
Ve 30.letech vytvořil významný český psycholog Václav Příhoda projekt změn
ve školství českých zemích a nazval ho Organizační a učební plán reformních škol.
Podle něj začaly pracovat vybrané školy „ pokusné reformní školy“ v Praze a ve Zlíně.
Školy jsou jednotné, vnitřně diferencované. Mají pracovní charakter.Nové školy
jsou společenské /mají žákovskou samosprávu, organizace, školní časopis, školní shromáždění, společné stravování, škola se měla stát kulturním střediskem s knihovnami, čítárnami.Učitelé spolupracovali s rodiči
K pokusům docházelo i na mateřských školách.
IDA JARNÍKOVÁ/ 1879-1965/
usilovala o MŠ respektující svobodu dítěte
Cíl : uspokojit touhu po poznání a činnosti
/ dětská literatura, zpěv,tanec, dramatizace, výtvarné činnosti/
Výchovný program
. roční plán
. týdenní / činnosti se střídají podle okolností a v závislosti na vůli a náladě dětí/
ANNA SUSSOVÁ 1851-1941/
zřídila MŠ v Brně, zavádí volný režim – odstraňuje školský ráz
prostředí MŠ rozdělila na
a/ třída/ pracovna/
b/ herna
c/ zahrada pozn. využíváno dodnes
těžiště výchovy v TV a smyslové výchově
Reformní hnutí bylo zastaveno totalitním systémem. Vydán Zdeňkem Nejedlým
Zákon o jednotné škole.Tato škola učila marxismu v ideové výchově