Pedagogika
- věda o výchově, která zkoumá zákonitosti vývoje člověka ve všech obdobích jeho života, zkoumá výchovu jako záměrnou formativní činnost, její vývoj, zákonitosti, strukturu, hledá všeobecně platné poučky, zákonitosti
- vzniká jako obor v 17. století – J.A.Komenský Velká didaktika
- původ slova: pais – dítě, agogé – vésti, z řeckého paidagogos – ve starém Řecku vzdělaný otrok doprovázející děti z bohatých rodin do školy
Předmět pedagogiky
- předmětem je výchova – záměrné, cílevědomé působení, které se projevuje formováním osobnosti
- výchova je společenský, dlouhodobý jev, je historicky a společensky podmíněn
- dochází při ní k socializaci
- rozlišujeme:
- výchova v širším smyslu – veškeré cílevědomé působení na člověka
- výchova v užším smyslu – vytváření mravních, rozumových, estetických a pracovních schopností, dovedností a návyků
Funkce pedagogiky
- poznávací – poznat podstatu, zákonitosti a vlastnosti pedagogických jevů a procesů, jejich vzájemné vztahy a směry vývoje
- praktické – využití v praxi
- prognostické – naznačuje řešení otázek výchovy, zpracovává studie, projekty (školská politika státu)
Prameny pedagogiky
a.) díla pedagogických myslitelů, pedagogické dokumenty
- vývoj výchovných a vzdělávacích institucí
- literární díla
- zákony, směrnice, instrukce, programy politických stran
- učební plány, osnovy, učebnice, pomůcky, školná řády, třídní výkazy, třídní knihy, kroniky, záznamy o prospěchu apod.
- spisy pedagogů, vědců, politiků, kulturních činitelů
- pedagogický tisk
- monografie o ped.myslitelích, pedagogických problémech, o různých typech škol a výchovně vzdělávacích institucích
b.) současná výchovná praxe
- umožňuje zjišťovat vztahy mezi cíli výchovy, prostředky a získanými výsledky
c.)pedagogický experiment
- ověřuje hypotézy
Historický vývoj pedagogiky
- starověk – Řecko, Řím
- pedagogika součástí filozofie (Sokrates, Aristoteles, Platón)
- formulovali zásady výchovy a snažili se vytvořit ideál výchovy
- středověk
- výchova ovlivněna náboženstvím
- období humanismu a renesance – – 16. Stol.
- Zájem se přesunuje k reálnému pozemskému životu, snaží se o návrat k hodnotám antické kultury
- Vyšší vzdělání určeno privilegovaným vrstvám
- – 19. stol.
- Bacon, R. Descartes, J. Locke – zdůrazňovali význam lidské osobnosti a jejího rozvoje
- J.Rousseau, J.J.Pestalozzi, J.A.Komenský – položili základ moderního systému o výchově
- Století
- Období rozvoje průmyslu a techniky, vyšší požadavky na vzdělání
- Pedagogika se začíná vyvíjet jako samostatný obor
- Vznikají specializované instituce
- Současnost
- Podstatou výchovy je předávání zkušeností z generace na generaci
- Výchova a vzdělání je postavena na principech demokratičnosti a humanismu
Obory pedagogiky
- Obecná pedagogika
- vymezuje základní pedagogické pojmy a zkoumá cíle, obsah, složky, funkce výchovy, podmínky výchovy, zabývá se školskými soustavami, výchovně vzdělávacími institucemi
- Didaktika
teorie vzdělávání a vyučování, objasňuje podstatu vých.vzděl. Činnosti, zabývá se metodami, obsahem, cílem, zásadami, organizací, řízením a plánováním
- Metodiky
– uvádějí návody pro praktickou činnost
- Dějiny pedagogiky
– nauka o vývoji pedagogických idejí, školských soustav a ostatních vzděl. a vých. institucích, pomáhá tím pochopit současné pedagogické problémy
- Speciální pedagogika
– zabývá se výchovou a vzděláváním jedinců s handicapem
a.) psychopedie – zabývá se výchovou a vzděláváním rozumově postižených
b.) etopedie – ….jedinců s poruchami chování
c.) somatopedie – ….jedinců s tělesnými a zdravotními poruchami
d.) optopedie, tyflopedie – ….jedinců s poruchami zraku
e.) surdopedie- ….jedinců s poruchami sluchu
f.) logopedie – ….jedinců s vadami řeči
- Teorie výchovy
– studuje cíle, prostředky, formy, metody, problematiku složek výchovy, mimotřídní a mimoškolní činnost
- Vývojová pedagogika
– pedagogika předškolní, školní, středoškolská, vysokoškolská, andragogika ( dospělých ), gerontopedagogika ( starých )
- Srovnávací pedagogika
- Srovnává výchovy v různých dobách, společnostech
Vztah pedagogiky k jiným vědám
- Obsahy, metody, techniky objevené a ověřené v jednom oboru, jsou využívány v oborech jiných
- Pedagogika má nejblíže k těmto oborům:
- Filozofie + pedagogika = filozofie výchovy – zkoumá výchovu ve ve vztahu k podstatě společnosti, člověka a etice
- Sociologie + pedagogika = sociologie výchovy – zkoumá výchovné jevy z aspektu sociologické podmíněnosti
- Ekonomické vědy + pedagogika = ekonomika vzdělávání – zkoumá účelnost využití prostředků určených na výchovu a vzdělávání
- Lékařské vědy + pedagogika = školní hygiena – zabývá se světelnými, tepelnými a dalšími podmínkami výchovy a vzdělávání a jejich dopadem na výkonnost
- Psychologie + pedagogika = pedagogická psychologie – zkoumá psychologický základ výchovy, rozvoj psychiky, který je ovlivňován vyučováním a výchovou
- Pedagogika se dále opírá o všechny vědy přírodní, společenské a technické – etika, biologie, architektura
Základní pedagogické pojmy
Výchova – výše
Znaky výchovy:
- Výchova je společenský jev, tzn., že probíhá mezi lidmi
- Záměrná, cílevědomá činnost, je nutné si stanovit cíl
- Je to dlouhodobý proces
- Je historicky a společensky podmíněná
Vzdělávání – proces získávání zkušeností a informací, dovedností, vědomostí a návyků, celoživotní proces
Vzdělání – výsledek vzdělávání nebo stupeň vzdělávání, již osvojené vědomosti, dovednosti, postoje, hodnoty, normy, určitý souhrn poznatků z jednotlivých oblastí lidského poznávání
- dělení:
- podle obsahu
- ) všeobecné – ČJ, MAT, FYZ…
- ) odborné – PED, PSY…
- podle úrovně
- ) základní
- ) střední
- ) vyšší
- ) vysokoškolské
Vyučování – proces předávání vědomostí, dovedností, návyků, organizované a soustavné zprostředkování schopností, dovedností, vědomostí, zahrnuje osvojení sociálních norem a hodnotových postojů
Sebevýchova – pokračování činnosti vychovatelů sebezdokonalováním, vychovávaný se stává sám sobě vychovatelem, sám řídí svůj sebevýchovný proces
- každá sebevýchova předpokládá dovednost samostatně zhodnotit své chování a srovnávat je s jiným, které je stanoveno jako vzor a opírá se o schopnost sebepoznání a sebekritiky
Cíl výchovy
- společenský ideál, představa čeho máme ve výchovné činnosti dosáhnout, vyplývá z něj obsah, prostředky, principy, metody, formy
- výchovné cíle jsou dány společensky, podílí se na nich historický vývoj etických systémů, společenskoekonomický systém, národní tradice, kultura
- současným cílem výchovy je plnohodnotný, svobodný rozvoj jedince jako osobnosti aktivní, se schopností rychlého, pružného rozhodování a dalšího seberozvoje
Obsah výchovy
- je konkretizací výchovného cíle, který členíme na složky výchovy
- ve složkách se odrážejí konkrétní požadavky na rozvoj člověka a to z hlediska biologického, psychologického a sociálního
- složky se vzájemně doplňují a ovlivňují
- složky členíme na : rozumovou, mravní, pracovní, estetickou a tělesnou
- z potřeb společnosti vznikly další složky: rodinná, sexuální, dopravní, ekologická
- rozumová:
- rozvíjet logické, samostatné a tvořivé myšlení
- rozvíjet další poznávací procesy a dovednosti využívat v praxi
- vytvářet systém vědomostí, dovedností a návyků v souladu s vědeckými poznatky
- rozvíjet radost z poznání, touhu po poznání
- mravní
- teoretickým základem je etika – nauka o morálce
- cílem je osvojení mravních principů a norem chování a jednání ve společnosti
- úkoly:
- rozvíjet mravní vědomí (seznámení s pravidly chování a jednání, jejich vysvětlování)
- rozvíjet mravní přesvědčení (mravního cítění), vytváření morálních citů, aby došlo k vnitřnímu přijetí mravních norem
- rozvíjet mravní jednání – aby byl jedinec schopen podle daných norem jednat
- pracovní
- vytvořit systém technických vědomostí, dovedností a návyků
- formovat kladný vztah k práci
- vytvářet pracovní kulturu
- vytvořit schopnost organizovat práci, efektivně a odpovědně ji vykonávat, rozvíjet ekonomické myšlení a jednání
- estetická
- cílem je vytvořit schopnost správně vnímat, prožívat a hodnotit krásno v umělecké i mimoumělecké oblasti
- krásno – to, co v nás probouzí pozitivní city
- teoretickým základem je estetika
- rozvíjet schopnost a dovednost estetického vyjadřování
- učit jedince chápat umění
- tělesná
- cílem je rozvoj tělesné zdatnosti, rozvoj pohybových dovedností, návyků a s nimi spojených poznatků
- upevňování a ochrana zdraví
- rozvoj volních vlastností – sebeovládání, smysl pro fair play, soutěživost…
Podmínky vývoje člověka
- výchova je zvláštní druh lidské činnosti zaměřené na usměrňováni a rozvoj člověka – podle potřeb společnosti a vychovávaného jedince
- na vývoji člověka se podílejí tyto podmínky:
Vnější – exogenní
- přírodní prostředí – teplota, výživa, záření, okolní příroda
- sociální prostředí – společnost, výchova, mezilidské vztahy, rodinné poměry
Vnitřní – endogenní
- dědičnost – soubor genů, na jejichž základě se vytvářejí schopnosti a vlastnosti
- získané vlastnosti – výsledek výchovy zjistitelný v daném věku, úroveň poznání a intelektu
- vlastní aktivita – volní vlastnosti, temperament, zájmy, aktivita
- ve vývoji se uplatňují vnitřní i vnější podmínky a navzájem se ovlivňují
- vnější podmínky působí přes vnitřní podmínky a výsledkem je jistý vývoj
VNĚJŠÍ PODMÍNKY → VNITŘNÍ PODMÍNKY → vývoj osobnosti člověka
Názory na úlohu výchovy
- pedagogický idealismus ( optimismus )
– výchova je všemocná, dítě může být formováno podle vychovatelova plánu, rozhodující význam má vnější prostředí – filozofové 18.století ( J. Locke)
- pedagogický pesimismus
– výchova nemá na vývoj člověka žádný vliv, význam mají vnitřní podmínky – J.J.Rousseau
- pedagogický realismus
– výchova má rozhodující význam, ale není všemocná, dítě je objektem, ale i subjektem výchovy (podílí se samo na svém rozvoji), věří v působení výchovy za předpokladu určitých vrozených dispozic ( J.A.Komenský )