Významní představitelé světového dramatu 20. století

V této části si jen zběžně představíme několik osobností světového dramatu – budou to autoři, jejichž hry se navždy zapsaly do povědomí širokého publika. Tato jakási pracovní osnova může být dále rozváděna dle osobního vkusu profesora či studenta.

 

Albee Edward – americký autor, představitel absurdního dramatu (neuskutečnitelné, nesmyslné), dílo: Kdo se bojí Virginie Woolfové, Americký sen

 

Beckett Samuel (1906 – 1989) – francouzský autor urského původu, nositel Nobelovy ceny, představitel absurdního dramatu, narozen v Irsku, usadil se v Paříži – od roku 1937, dílo: Čekání na Godota – divadelní hra, drama, Malone umírá – román, Šťastné dny – drama

 

Brecht Bertolt – německý umělec, avšak především dramatik, představitel tzv. epického divadla (inspirace skutečnými událostmi, co možná největší angažovanost hry), prozaik, kritik, pracoval v divadle v Mnichově a Berlíně, kde založil Berliner Enseble, byl antifašista, emigroval do Dánska, USA, po válce žil v NDR, režisér, dílo: Matka Kuráž a její děti, Žebrácká opera, Kavkazský křídový kruh

 

Camus Albert – francouzský existenciální spisovatel, laureát Nobelovy ceny, výrazný představitel ateistické varianty existencialismu, dílo: Caligula, Nedorozumění

 

Cocteau Jean – avantgardní všestranný umělec, v jeho díle nalezneme prvky dada, futurismu a surrealismu, básník, prozaik, dramatik, divadelník, filmový scénárista, experimentátor, dílo: Svatebčané na Eiffelovce

 

Dürrenmatt Friedrich (1921 – 1990) – švýcarský dramatik, prozaik, grafik a divadelní kritik. Jeho hry jsou syntézou expresionismu, epického a absurdního dramatu. Většinou psal historické parafráze či parafráze na motivy děl slavných dramatiků minulosti, dílo: Augiášův chlév (námět z Bible), Návštěva staré dámy, Slepec, Romulus Veliký

 

Eliot Thomas Stearns – angloamerický spisovatel, většinou je řazen k tzv. neoklasicismu. Je nositelem Nobelovy ceny. Odcizení, samota, ztráta komunikace – to jsou atributy jeho prací. Dílo: veršované drama Vražda v katedrále

 

Gorkij Maxim (1868 – 1936) – představitel tzv. socialistické kultury, psal básnické povídky, satirické črty, romány a dramata, Rus, psal v duchu leninismu, marxismu, ideál sovětské kultury, žil v emigraci, kde napsal román Matka a v Itálii Zpověď, Dětství, přítel Lenina, má smysl pro spravedlnost, poštval proti sobě vysoce postavené osoby revolučního Ruska, nebyl zatčen – odjíždí do Berlína, Itálie, dílo: Na dně, Letní hosté, Nepřátelé

 

Ionesco Eugéne – francouzský autor rumunského původu, představitel tzv. absurdního dramatu, učil na gymnáziu, proslavil se antihrami – řeší otázku komunikace mezi lidmi a problematiku stereotypu, dílo: Plešatá zpěvačka, Židle, Nosorože

 

Lorca Federico García (1898 – 1936) – španělský básník a dramatik, jehož dílo je syntézou avantgardních uměleckých postupů a tradičních prvků španělské lidové kultury, pochází z Granady, po vyhlášení republiky – 1931- zakládá studentské kočovné divadlo a za Frankova (1936) režimu je popraven, dílo: Krvavá svatba, sbírka Cikánské romance

 

Miller Arthur (1915 – 2005) – americký spisovatel, ve světě velice populární (jeho ženou byla zpěvačka Marilyn Monroe). Milleroy hry mají většinou etické a sociální ladění, odkrývají pokřivené hodnoty moderní civilizace, dílo: Všichni moji synové, Smrt obchodního cestujícího, Zkouška ohněm

 

O´Neill Eugen Gladstone – americký dramatik a rovněž herec, jeden ze zakladatelů moderního světového divadla. Je nositelem Nobelovy ceny (1936), jeho dramata se vyznačují mravním apelem a kritičností, dílo: parafráze antické tragédie Smutek sluší Elektře

 

Örkény István – maďarský dramatik a prozaik, jeho hry jsou sondou do životního stylu lidí, dílo: Kočičí hra

 

Osborne John – anglický dramatik, příslušník tzv. rozhněvaných mladých mužů, dílo: Ohlédni se v hněvu, Komik

 

Čekání na Godota (Beckett S.) – neustále se opakují gesta, vyjadřuje nemohoucnost

 

Matka Kuráž (B. Brecht)

– o markytánce – tělesná utěšovatelka vojáků ve válce, která chce uchránit před hrůzami 30-ti leté války své děti, ale postupně je ztrácí; je to začarovaný kruh, protože matka Kuráž táhne sebou vůz se svým zbožím, neboť i na to se dá vydělat i ztratit

– 1618 – 1648 – 30-ti letá válka

 

Svatebčané na Eiffelovce (J. Cocteau) – jednoaktovka (bez přestávky) a prolíná se zpět mluvené slovo, pantomima, hudba a dekorace

 

Maxim Gorkij – 1931 se vrací do Ruska, protože na něho naléhal jeho syn, avšak skončil špatně, byl zavražděn Stalinem

 

Krvavá svatba (F. G. Lorca) – děj se odehrává v Andalusii na svatbě, kdy nevěsta opouští svého ženicha a následuje muže, kterého miluje; dojde k zabíjení a vyústí v krvavou svatbu – chtějí zachovat čest a pobijí se

 

Dům Bernardy Albové – matka hlídá svoje dcery na svatbu před nástrahami života, ale neubrání je – brání jim v lásce, dojde zde k vraždě manžela jedné z dcer – tragédie rodiny

 

Smrt obchodního cestujícího (A. Miller) – otec obětuje svůj život pro svého syna, aby mohl zaplatit jeho studia – spáchá sebevraždu – uzavře pojistku

 

Tennessee Williams (1914 – 1983)

– Američan, prozaik, básník, popisuje americkou společnost na jihu – jižanské drama

– Skleněný zvěřinec, Tramvaj do stanice touha, Kočka na rozpálené plechové střeše

 

 

 

 

 

 

 

 

George Bernard Shaw (1856 – 1950)

– anglický spisovatel irského původu, nositel Nobelovy ceny – 1925

– mistr vtipů, ironie, sarkasmu

– bojoval proti společenským konvencím, předsudkům a slabostem

– Pigmalion – příběh profesora angličtiny a londýnské květinářky, který se do ní zamiloval; hra byla předlohou k muzikálu My Fair Lady; květinářka Líza Doolitlová; napsal na motivy kyperského umělce Pygmaliona, který vytvořil krásnou sochu a zamiloval se do ní, a bohyně Afrodita na jeho prosby oživila sochu