Národní obrození probíhalo od poslední čtvrtiny 18.století do konce 1.poloviny 19.století. Národní obrození je rozsáhlé společenské hnutí, které reaguje na osvícenský realismus a prosazování němčiny jako úředního jazyka v habsburské monarchii. Zdůrazňuje vliv rozpadu feudalismu (reaguje na myšlenky Francouzské revoluce). Klade do popředí rozvoj národního jazyka. Národní obrození bylo urychleno reformami Josefa II. (zrušení nevolnictví a toleranční patent – 1781). Národní obrození mělo dvě fáze:

1. fáze obranná: od 70. let 18. století do počátku 19. století

Bohuslav Balbín

• Dílo Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého – toto dílo vyšlo v roce 1775 (více než 100 let po svém vzniku). Obsahuje právo národa na vlastní jazyk. Stalo se vzorem pro obranu jazyka českého.

Josef Dobrovský ( 1753 – 1829)

Jazykovědec, kritik, vystudoval teologickou fakultu, nikdy teologii nedělal.

Hlavním činitelem jazykovědné práce.

Studoval v Praze bohosloví, ale kněžské povolání nedělal, stal se vychovatelem hraběte Nostice. Dobrovský se na možnosti česky psané literatury díval skepticky, protože nevěřil, že čeština získá ztracené pozice jako jazyk vědy a náročné umělecké tvorby. Psal německy. Vzor dokonalé spisovné češtiny viděl v době veleslavínské. Dílo:

• jazykovědné práce
• Pravidla přízvučné prozódie = nauka o rytmičnosti řeči, neboli stavba verše ze zvukového hlediska. Tři perodické systémy: 1. Slabičný – opakování stejného počtu slabik ve verších, 2. Časoměrný – pravidelné střídání slabik dlouhých a krátkých, 3. Přízvučný – pravidelné střídání slabik přízvučných a nepřízvučných. Dobrovský je doporučil pro češtinu.
• Podrobná mluvnice češtiny – německy
• Německo – český slovník – dvoudílný
• Dějiny českého jazyka a literatury – dějiny literatury spojil s dějinami jazyka a vypracoval periodizaci literárních dějin
• Mluvnice staroslověnštiny – latinsky

Václav Matěj Kramerius

V roce 1790 založil nakladatelství Česká expedice, které mělo velký vliv pro šíření českých knih. Byl novinářem a v roce 1789 začal vydávat své vlastní Kramerovy c.k. pražské poštovní noviny.

Václav Thám (1765 – 1816)

Herec, dramatik a režisér v Boudě – také její spoluzakladatel (= vlastenecké divadlo, které v roce 1786 vybudovala česká divadelní společnost). Položil základy českého básnictví, vydal almanach Básně v řeči vázané – básně antických autorů, chtěl dokázat, že český jazyk je stejně dobrý jako jiný. Překládal hry z němčiny, historické hry – Břetislav a Jitka, Švédská vojna v Čechách.

2. Fáze ofenzivní: od počátku 19.století do konce 20.let 19.stoleté – dochází ke všestrannému rozvoji češtiny

Josef Jungmann (1773 – 1847)

Vystudoval filosofii a práva a stal se učitelem na gymnáziu. Zabýval se překladatelskou činností, byl první, kdo psal své spisy česky. Věřil, že se čeština vyrovná všem ostatním vyspělým jazykům. Vytvářel novotvary. Ostře vystupoval proti poněmčování škol a úřadů, významný překladatel (epos Ztracený ráj – Milton, a povídky Alata – Chateabriand). Hlavní úkol viděl v obohacování slovní zásoby češtiny. Slovárna = slovník. Tvoří slova neodpovídající českému jazyku. Dílo:

• Slovník česko – německý – má pět dílů, které obsahují kompletní přehled české slovní zásoby.
• Slovesnost – učebnice české literatury a připojenou čítankou.
• Historie literatury české – vychází z Dějin Dobrovského, jehož jádrem se stal knihopis.

František Palacký (1798 – 1876)

Významný historik a politik, zastánce liberalismu, organizátor českého jazyka, položil základy českého dějepisectví, zajímal se o dějiny českého národa, založil Matici českou pro vydávání vědeckých knih. Dílo:

• Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – obsahuje pět dílů. Od roku 1836 tyto díly vycházely německy a od roku 1848 česky. Pojednávají o událostech od roku 1526, kdy na český trůn nastupují Habsburkové.

Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861)

Zabýval se vývojem literárních dějin a slovanských jazyků, stal se následníkem Dobrovského. Dílo:

• Slovanské starožitnosti – jeho životní dílo, které se zabývá dějinami Slovanů od nejstarších dob až do konce 10.století. Podstatou díla je, že Slované jsou stejnými obyvateli Evropy jako Řekové, Římani a nebo Germáni, a že se podíleli na vzniku evropských kultur. Tím pádem není správné dívat se na ně jako méněcenné.

Jan Kollár (1793 – 1852)

Obrozenecký básník, studoval v Bratislavě na gymnázium později teologii v Jeně. Dílo:

• Slávy dcera – nejslavnější dílo, rozsáhlá básnická skladba uvedená Předzpěvem, kde se básník zamýšlí nad osudy západních Slovanů. Jednotlivé zpěvy se skládají ze samostatných básní ve formě znělky (sonetu). Všemi třemi zpěvy (Sála, Labe a Dunaj) prochází jednotící motiv: Dcera bohyně slávy – Mína je milenkou básníka a provází ho na jeho pouti slovanskými kraji. Do postavy Míny se promítají dva nejdůležitější vztahy, a to láska milenecká a láska vlastenecká.

Dobovou touhou po veliké národní poezii naplnili Rukopis královedvorský a Rukopis zelenohorský. Jsou to dokonalé padělky, za jejichž autory jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda.

• Rukopis královedvorský – řada básní, jež se hlásily dobou vzniku do 13.století. S nálezem ve Dvoře Králové vyšel V.Hanka v roce 1817 a rukopis byl přijat vlastenci jako doklad vysoké úrovně starší české literatury nezasažené německými vzory.
• Rukopis zelenohorský – v roce 1819 byl zaslán Národnímu muzeu, údajně byla nalezen v Zelené Hoře u Nepomuku. Měl představovat památku z 10.století. Jeho hlavní částí je zpracování pověsti o Libušině soudu nad Chrudošem a Šťáhlavem. Jejich nepravost byla dokázána až v 80.letech 19.století (za pomocí i T.G.Masaryka)