Strakonický dudák aneb Hody divých žen
Autor: Josef Kajetán Tyl
Žánr: Dramatická báchorka se zpěvy
Premiéra: 21. listopadu 1847 v Královském stavovském divadle v Praze
Námět: Námět hry pochází z lidové tradice. Tyl se nechal inspirovat jihočeskou pověstí o dudákovi,
který hrál pod šibenicí.
Opírá se o krásu lidového pokladu vyprávění, pohádek, pověstí, které v té době sbíral a publikoval K. J. Erben
Prostředí: Propojení typické české vesnice (jihočeské Strakonice v první polovině 19. století.)
a světa pohádkových bytostí.
Kompozice: Psáno v podobě dramatu – tři jednání, každé několik výstupů. Nadpřirozené osoby
(lesní panny aj.) promlouvají ve verších, ostatní postavy v próze. Děj je řazen chronologicky.
Pojmenování a styl: Objevují se nespisovné výrazy (ňáký, nynčko, ousilí, mejlíme). Vocilka poměrně často používá cizí slova (Servitore, signor musicanto!, koštýř, jurista, bonžúr).
Autor používá pojmenování přímá i nepřímá, jelikož si to může vzhledem k vybranému tématu dovolit.
Autorský postoj: Dílo vzniklo v době národního obrození, tudíž se snaží vést lidi k vlastenectví. Autor chtěl upozornit na to, že nejlépe se budou mít čeští lidé doma, protože svět by je zkazil (Švanda sice vydělává ve světě tisíce, rozhodně ale není šťastný, utrácí. Na druhou stranu vyzdvihuje lásku, která v Čechách panuje mezi lidmi.
Tyl napsal tuto báchorku v době útlaku, kdy aktuální témata byla z divadelního jeviště vyhnána a tudíž se uchýlil ke psaní báchorky.
Téma: Strakonický dudák je hra o lásce dvou mladých lidí, kterým se sice stavějí do cesty různé překážky, ale jejich láska je nakonec přemůže.
Hra je příběhem o hledání štěstí, o lásce k domovu, vlasti a národu, ale i oslavou pravé české povahy. Rovněž vyzdvihuje sílu mateřského citu a pevného vztahu dvou lidí.
Postavy: Pestré situace autorovy pomáhaly vytvořit nadpřirozené postavy. Pohádková forma, kterou zvolil mu dává velký prostor pro fantasii, o to lépe můžeme hlouběji porozumět charakteru a podstatě postav. Ve Strakonickém dudákovi ztělesnil Tyl dramatický konflikt jako protihru dvou typických charakterů-Švanda kolísá mezi vlivem věrného přítele Kalafuny a mazaného podvodníka Vocilky. Právě pro jejich typickou „českost“ a pro velkou působivost celého motivu hry se Strakonický dudák hraje dodnes. Tyl navíc prohlubuje charakteristiku všech postav, vytváří z nich tradiční české typy.
Hl.hrdina: Švanda – syn člověka a lesní víly, miluje dceru hajného Trnky Dorotku. Ona ho také miluje, ale hajnému Trnkovi nechudý dudák Švanda jako ženich pro svou dceru nelíbí.
Tylův dudák Švanda je typický rozporuplný romantický hrdina. Je to člověk zbavený životních jistot, který touží udělat něco pro své a Dorotčino štěstí, proto odchází do světa, kde však vše dopadá jinak než si představoval.
V Tylově báchorce prochází Švanda značným vývojem: na počátku je to chudý prostý dudák, poté se vydá do světa, kde se mu nabízí sňatek i se samotnou princeznou Zulikou.Přitom je jako slavný koncertista zneužíván vypočítavým studentem Vocilkou a téměř zapomene na svou milou Dorotku. Peníze pro, které do světa šel už pro něho nejsou prvotním cílem.
Pak je Švanda zatčen a následně vysvobozen svou matkou, která se promění v divou ženu. Švanda se vrací do Čech, kde se chce vrátit ke své milé Dorotce, která ho odmítá.
Hl. postavy: Švanda: mladý dudák
Rosava: jeho matka, polednice
Kalafuna: venkovský muzikant
Kordula: jeho žena
Trnka: starý hajný
Dorotka: jeho dcera
Zulika: smutná princezna
Pantaleon Vocilka: bývalý študent, teď na cestách
Alamir: hrdina, princeznin nastávající manžel
Příběh vypráví o dudákovi Švandovi, kterému chudoba brání ve sňatku s milovanou Dorotkou.
Švanda proto musí odejít do světa. U lesa jej přepadne únava a Švanda usíná. Mezitím mu jeho matka, víla Rosava, očaruje dudy. Švandovy dudy od té doby vyhrávali tak čarovně, že brzy získal spoustu peněz. Švandovo bohatství, ale přilákalo i vypočítavého sekretáře, bývalého študenta, Vocilku. Vocilka se vetřel do Švandovy přízně a rozházel veškeré Švandovi úspory. Když za dudákem přišla Dorotka s muzikantem Kalafunou, neměl už díky Vocilkovi nic.
Švanda s Vocilkou se také dostali do neznámé země, kde Švanda svou hrou na dudy rozveselil smutnou princeznu Zuliku. Zulika se rozhodla, že si vezme dudáka za manžela. Když to slyšel princeznin nastávající Alamir, tak nechal Švandu i s jeho přáteli zatknout.
Z vězení ho vysvobodila jeho matka Rosava. Jelikož se synovi ukázala, stala se za trest divou ženou. Vysvobodit ji mohla pouze čistá láska, která by Švandu opět osvobodila od všech nástrah a uvedla jej na správnou cestu.
Nakonec vše dobře dopadlo. Dorotka zachránila Švandu i Rosavu, která se opět mohla stát vílou.
Svou premiéru měla 21. listopadu 1847 v Královském stavovském divadle v Praze. Již při svém prvním uvedení se setkala s nadšeným ohlasem diváků.
Strakonický dudák je nejznámějším a nejúspěšnějším dílem Josefa Kajetána Tyla, hraným až dodnes v mnohých divadlech.
Tyl ukázal svou hrou cestu, kterou se ubírali a budou ubírat další čeští dramatikové.
Hodnocení: Divadelní hra Strakonický dudák předčila mé očekávání. Příběh měl spád, velice dobře se četl a ani velký počet postav nebyl problém. Ale nejsem si zcela jistá, jestli bych měla chuť jít na Strakonického dudáka do divadla. Možná by se režisérovo pojetí daného příběhu neshodovalo s tím jak jsem postavy, jednotlivé scény a děj jako celek vnímala já z pohledu čtenáře. Třeba bych pak mohla být divadelní hrou zklamaná.