Literatura doby husitské

– konec 14. stol. – 1434

– prohlubují se rozpory ve společnosti

– odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve a je snaha o reformaci

– odpor proti pronikání Němců a touha po plném uplatnění češtiny

– literatura je nástrojem politiky

– převládá čeština

– mezi duchovní a rytířská epika a epos

– nové literární útvary: satira, kronika, polemika (spor s nepřítelem), traktát (učená úvaha), duchovní píseň (funkce motlitby, reakce na některé otázky, sborové zpěvy)

– nejvýznamnější období našich dějin

– předchůdci Husovi

• Konrád Waldhauser -> němec, ve svých kázáních vyjadřoval zájmy bohatých německých patricijů

• Matěj z Janova -> kázal latinsky

• Jan Milíč z Kroměříže -> český kazatel v kapli Betlémské, velmi revoluční, myslel na zájmy chudých
• Tomáš Štítný ze Štítného -> snažil se srozumitelně česky tlumočit myšlenky kazatelů prostým lidem

-> jeho díla mají formu volných překladů, tzv. knížky

-> Knížky šestery o obecných věcech křesťanských

-> Řeči besední, Řeči nedělní a sváteční, Knížky o šašiech

– Jan Hus

• 1371 – 1415
• kněz, učitel, kazatel v kapli Betlémské
• byl nucen opustit Prahu a žít ve vyhnanství na Kozím Hrádku a později na hradu Krakovec
• odsouzen k upálení 6. 7. 1415
• české spisy -> Výklad Viery, Desatera a Páteře: výklad 3 základních motliteb

-> Dcerka: poučení křesťanským dívkám a ženám jak mají žít

-> Knížky o svatokupectví: ukazuje na prodejnost církve

-> Postila (soubor jeho kázání)

• latinské spisy -> určeny mimo území Čech

-> De ecclesia : vycházel z Wiklefova učení, příčina jeho upálení

• Listy -> napsal je v době svého uvěznění, povýšil dopis na literární útvar

• O českém pravopisu -> latinský spis, není jisté Husovo autorství, přispěl ke změně pravopisu spřežkového na diakritický

– význam Jana Husa

• jeho dílo je základem pro celé hnutí husitství, je pokrokové, kritické a srozumitelné
• Hus byl celou dobu silně věřící člověk, snažil se dovést církev k čistotě
• byl velkým ctitelem pravdy, morálním vzorem pro českou historii, vlastenec

– typy literatury

• a) písně -> Jistebnický kancionál: soubor z r. 1450

: obsahuje i píseň Ktož sú boží bojovníci

• b) kroniky -> nejdůležitějším kronikářem je Vavřinec z Březové, události z let 1414 – 1422 zachytil v Latinské kronice

-> Eneáš Silvius Piccolomini: účastník bojů u Domažlic

: Kronika protihusitská (oceňuje některé stránky husitství, například vzdělanost)

• c) satiry -> Budišínský rukopis: sborník hl. satirických skladeb Žaloba koruny české, Porok Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou
• d) traktáty -> středověké učené pojednání původně náboženského, později i filozofického, popřípadě i jiného obsahu

-> autorem byl například Petr Chelčický

– doznívání husitství

• Petr Chelčický -> jihočeský zeman, nějaký čas žil v Praze, své názory sepsal hlavně ve formě traktátů

-> O trojím lidu: odmítá dělení společnosti

-> O boji duchovním: odmítá násilí a boj, kritizuje a odmítá husitské války

-> O církvi svaté: kritika církve jako středověké instituce

-> Síť víry pravé: alegorické spisy, jsou zarámovány příběhem o Petrovi

-> 2. Čech světového významu, hlásila se k němu spousta filozofů

• jednota bratrská -> z myšlenek Chelčického se vytvořila skupina věřících, kteří v r. 1457-1458 vytvořili pod vedením Řehoře Krajčího náboženskou skupinu, která se o 20 let později stala samostatnou církví

-> rysy: rovnost lidí, mírnost, brzy po svém vzniku se začali věnovat vzdělání, v průběhu 16. století se stali nejdůležitější kulturní silou v Čechách