Cévní soustava (1)

Žíly (vény)
– stěny tvořené vrstvami jako u tepny, ale tenkými
– na stěnách dolních končetin jsou chlopně – umožňují jednosměrný průtok krve k srdci
– k pohybu napomáhá kontrakce kosterních svalů, podtlak v hrudní dutině při vdechu a gravitace

SRDCE (cor)
– uloženo v osrdečníku (perikard)
– osrdečník – z vaziva
– tvoří zevní obal, po velkých cévách přechází na srdce jako vazivový epikard
– mezi perikardem a epikardem je štěrbina, která je vyplněná tekutinou usnadňující pohyby srdce
– svalovina srdeční (myokard) – pod epikardem
– nitroblána srdeční (endokard) – vnitřní výstelka srdce
– rozděleno na tenkostěnné horní předsíně (atrium) a silnostěnné spodní komory (ventriculus)
– trojcípá chlopeň mezi pravou předsíní a pravou komorou
– dvojcípá chlopeň mezi levou předsíní a levou komorou
– pravá předsíň – vstupuje horní a dolní dutá žíla
– levá předsíň – vstupují plicní žíly
– pravá komora – vystupuje plicní kmen
– levá komora – vystupuje srdečnice (aorta)
Činnost srdce:
– střídavé smršťování (systola) a ochabování (diastola) svaloviny
– rytmická činnost
– impulzy vznikají v samotném srdci – zajišťuje převodní systém srdeční -> uzlík síňový (leží v horní části pravé předsíně při ústí horní duté žíly) -> převedeno do uzlíku síňokomorového (ve stěně pravé předsíně při ústí dolní duté žíly) -> vychází svazeček svalových vláken = můstek Hisův – zabezpečuje spojení svaloviny předsíní se svalovinou komor
– Hisův můstek – rozděluje se na dvě raménka, která končí v myokardu obou komor jako síť
Purkyňových vláken
– inervováno vlákny vegetativních nervů – sympatikus činnost zrychluje, parasympatikus zpomaluje

Tepový (systolický) objem
– objem krve, která se dostává do srdce při jednom srdečním stahu (60 – 80 ml)
– minutový objem srdeční – při srdeční činnosti 72 tepů za minutu je tedy asi 5 litrů; při
namáhavé práci se může zvýšit až na 40 litrů
– systolická odezva – vzniká stahem srdečního svalu a uzavřením cípatých chlopní
– diastolická odezva – vzniká uzavřením poloměsíčitých chlopní při diastole
– šelest – okraje chlopní jsou porušeny, chlopně špatně zavírají, štěrbinou crčí krev
– ozvy jsou nečisté

Tlak krevní
– při systole vhání srdce do tepen určitý objem krve -> odpor od úzkých tepen, stěny tepen se napnou
– diastola – srdce je ochablé, pružné napětí zabezpečuje nepřetržitý tok krve

Výživa srdce
– zajišťována věnčitými (koronární) tepnami- oddělují se od aorty
– infarkt myokardu – ucpání některé z věnčitých tepen -> způsobuje nefunkčnost příslušné části srdeční svaloviny
– ateroskleróza – ukládání tukových cholesterolových plátů ve stěně cév -> zužení
– předchází infarktu
– ischemické choroby myokardu – konečným stádiem je infarkt

TĚLNÍ TEKUTINY ČLOVĚKA
– hlavní složka – voda
– dospělí – 53% tělesné hmotnosti
– anorganické a organické látky
– prostředí pro biologické děje
– nitrobuněčná tekutina (32%)
– mimobuněčná tekutina (21%) – krev, míza, tkáňový mok = vnitřní prostřed
– krev -> tkáňový mok -> míza
– homeostáza – stálost vnitřního prostředí

1. Krev
   – funkce:
   a) specifické:
   – udržování homeostázy (osmotický tlak, pH)
   – obranné
   – schopnost srážení
   b) transportní:
   – přenášení dýchacích plynů
   – rozvod živin a odvádění zplodin
   – účast na řízení (přenášení hormonů, vitaminů)
   – rozvod tepla po těle (vyrovnává teplotní rozdíly mezi orgány)
   Složení krve:
   -červená, neprůhledná kapalina
   – 8% lidské hmotnosti
   – muž 5-6 litrů, žena 4,5 litrů
   – složena z krevní plazmy a krevních tělísek
   A) Krevní plazma
   – tekutá složka krve, průhledná, slabě nažloutlá barva
   – 91% vody, 8% rozpuštěných látek organických látek (bílkoviny – albuminy,
   globuliny, protrombin, fibrinogen; glukóza), 1% rozpuštěné anorganické látky (chlorid
   sodný, hydrogen uhličitan sodný)
   – fyziologický roztok – 0,9% roztoku chloridu sodného – stálá osmotická hodnota
   – pH hodnota – 7,4
   B) Krevní tělíska
   a) červené krvinky (erytrocyty) – malé, ploché, okrouhlé, bezjaderné buňky, uprostřed
   ztenčené
   – 4,5 – 5 milionů erytrocytů v 1 mm³
   – červené krevní barvivo – hemoglobin (Fe^II) – váže se O₂ za vzniku
   dioxygenhemoglobin, ve tkáních se kyslík opět uvolňuje
   – tvoří se a dozrávají v kostní dřeni, po 120 dnech zanikají ve slezině ->
   z uvolněného hemoglobinu se tvoří žlučové barvivo bilirubin (železo je využito
   k tvorbě hemoglobinu, část se vylučuje a musí být doplňováno potravou)
   – pro tvorbu v kostní dřeni je třeba vitamin B₁₂ a etropoetin (vzniká
   v ledvinách)
   – sedimentace – nespecifická zkouška, která informuje o vzniku nebo ústupu
   onemocnění
   – hematokrit – objemový podíl červených krvinek v krvi
   b) bílé krvinky (leukocyty) – pravé buňky, obsahují jádro, nemají stálý tvar
   – 5 – 8 tisíc leukocytů v 1mm³
   I. Granulocyty – v cytoplazmě zrníčka (granula), která se dají barvit různými
   barvivy
   – mají jádra
   – tvoří se v kostní dřeni
   – eozinofilní (barvící se kyselým eosinem – 1 až 9%), bazofilní
   (zásaditá barviva), neutrofilní (neutrální barviva)
   – neutrofilní a eozinofilní fagocytují cizorodé částice, bazofilní obsahují
   protisrážlivou látku heparin
   II. Agranulocyty – neobsahují barvitelná zrna
   – dělí se na:
   1. Monocyty (5%) – největší, s jádrem
   – uvolňují se z endotelových výstelek (slezina, játra,
   mízní uzliny, kostní dřeň) a z primitivních buněk
   (histiocyty), roztroušených ve vazivu
   – retikuloendotelová soustava (RES) = histiocyty a
   endotelové výstelky
   2. Lymfocyty (20 – 40%) – velké jádro
   – z kmenových buněk kostní dřeně
   – skupiny:
   Lymfocyty T – dozrávají v brzlíku (thymus)
   – buněčná imunita
   Lymfocyty B – odpovídají za látkovou
   imunitu -> vytváření protilátek
   (imunoglobulin), které jsou obsažené
   v krevní plazmě, sekretech některých
   žláz, v mateřském mléce – součást
   lymfoidních tkání
   – primární imunitní reakce – první
   setkání s antigenem
   – sekundární imunitní reakce – druhé
   setkání, buňky s pamětí na první setkání
   – aktivní imunizace – očkování
   – pasivní imunizace – do těla jdou hotové
   protilátky, získané očkováním určitého
   zvířete – léčebné sérum
   – sérová nemoc – vzniká při opakovaném vstříknutí séra téhož zvířecího druhu
   – imunita – schopnost organismu se bránit proti cizorodým látkám a patogenům
   Rozlišujeme:
   1. imunita specifická – zprostředkovaná specifickým imunitním systémem
   (lymfocyt B a lymfocyt T)
   2. imunita nespecifická – podílí se:
   – lidská kůže – mechanická zábrana proniknutí cizorodých látek a
   patogenů do organismu, působí baktericidně některými látkami
   (organické kyseliny, močovina, soli) obsažené v potu
   – sliny – baktericidně působící enzym lysozom
   – kyselina chlorovodíková – součást žaludečních šťáv
   – fagocytující buňky – eosinofilní, neutrofilní, granulocyty, monocyty,
   makrofágy
   – interferony – bílkovinné látky produkované buňkami napadenými viry
   – vážou se na receptory v membránách nenapadených buněk ->
   buňky se stávají rezistentní vůči virům
   – pyrogeny – zvýšení tělesné teploty díky látkám uvolňovaných
   některými leukocyty
2. c) krevní destičky (trombocyty) – nepravidelný útvar, bez jádra
   – žijí jen několik dní
   – 200 až 300 tisíc trombocytů
   – vznikají v kostní dřeni odškrcováním cytoplazmy megakaryocytů
   – uplatňují se při zastavování krvácení
   – při poranění cévy se trombocyty na vzduchu rozpadají a uvolňují enzym
   trombokinázu, která přeměňuje za přítomnosti Ca²⁺ iontů protrombin obsažený
   v krevní plazmě na trombin -> v plazmě se mění rozpustná bílkovina
   fibrinogen na fibrin – vytváří síť vláken, zachytí se na krvinky (krevní koláč)
   -> céva se uzavře
   – žlutá tekutina – krevní sérum = krevní plazma bez fibrinogenu
   – trombóza – vzniká při nedostatku inhibitorů (antitrombin, protein C,
   plazminogen)
   – embolie – zanesení trombusu na místo, které ucpe cévu zásobující určitý
   orgán

KREVNÍ SKUPINY
– poprvé pozorováno u opice makak rhezus
– imunologická individualita jedince
– antigeny (aglutinogeny) – molekuly na povrchu membrány červených krvinek
– protilátky (aglutininy) – obsaženy v krevní plazmě
Další faktor, který dále rozděluje krev:
a) Rh⁺ – pozitivní (v červených krvinkách receptory navíc – 6 molekul v membráně –
aglutinogen, obsažený v erytrocytech)
b) Rh^– – negativní (nemá v červených krvinkách receptory navíc

– možnost potíží v těhotenství – matka (Rh^–), plod (Rh⁺) à při porodu může dojít k částečnému smísení krve à tělo matky začne produkovat protilátky (proti „neznámým“ receptorům v membráně erytrocytů plodu) ß injekce před porodem tomu předejde (pokud se tak neučiní, tak první takovýto porod proběhne v pořádku, ale další takové mohou i usmrtit plod)
– A⁺, A^–, B⁺, B^–, AB⁺, AB^–, 0⁺, 0^–

KREVNÍ A MÍZNÍ OBĚH
Velký (tělní) oběh krevní
– začíná srdečnicí (aorta) -> oblouk aorty – přikládá se vlevo k páteři, zpředu sestupuju asi ke 4. obratli bedernímu -> větví se na 2 tepny kyčelní
– z aorty dále vystupují:
– tepna hlavopažní – ta se dále dělí na pravou krkavici a pravou podklíčkovou tepnu
– levá krkavice
– levá tepna podklíčková
– krkavice zásobí krví hlavu
– tepny podklíčkové vstupují do horních končetin
– aorta sestupná – rozdělena na oddíl hrudní – vystupují z ní větévky pro jícen a průdušky a
tepny mezižeberní
– oddíl břišní – odvětvují se párové větve, které zásobují krví bránici,
nadledvinky, ledviny, pohlavní žlázy
– nepárové větve – jsou tři
– nejhornější – krev k žaludku, játrům, slinivce břišní a slezině
– dolní dvě větve – vstupují do okruží
– zásobují krví tenké a tlusté střevo
– kyčelní tepny – větví se na: vnitřní větve – krví zásobují orgány v malé pánvi (močový
měchýř, pohlavní orgány, konečník)
– vnější větve – vstupují do dolních končetin
– horní dutá žíla – sbírá krev z hlavy a horních končetin
– dolní dutá žíla – soutok žil kyčelních
– sbírá krev z dolních končetin, ze stěn břišních, z pohlavních orgánů, z ledvin,
nadledvin a jater

Oběh vrátnicový
– v dutině břišní
– začíná a končí kapilární sítí
– vlásečnice ze stěn žaludku, střev, slinivky břišní, sleziny – odvádění krve do vrátnicové žíly -> ta se zanořuje do jater, kde se větví na vlásečnice a vstupuje do jaterních lalůčků -> odevzdání jaterním buňkám vstřebané látky

Malý krevní oběh
– začíná z pravé komory kmenem plicním -> rozděluje se na 2 tepny plicní (plíce -> tepénky -> vlásečnice ve stěnách plicních sklípků) – přivádění odkysličené krve
– okysličená krev se sbírá do 4 plicních žil -> do levé předsíně

Slezina
– uložena za žaludkem v levé části dutiny břišní pod bránicí
– na povrchu vazivové pouzdro – vystupuje do sleziny hustá vazivová trámčina houbovité struktury
– trámčina – obsaženy buňky hladkého svalstva
– vyplněna měkkou, tmavě červenou dření – tvořena
červenými krvinkami
– vystlané endotelem – buňky – fagocytují
– bílá dřeň sleziny – bělavé uzlíčky mízní tkáně roztroušené
v červené dřeni
– tvoří se zde lymfocyty
– zanikají zde opotřebované červené krvinky

SOUSTAVA MÍZNÍ
– sbírá mízu (lymfu), tvořící se ve tkáních, a svádí jí do žilné krve

Míza
– čirá, mírně zkalená tekutina, obsahující stejně solí jako krevní plazma, ale méně bílkovin
– obsaženy lymfocyty
– odvádí z tkání metabolity
– začíná slepými výběžky mízních vlásečnic – stěny tvořeny jednou vrstvou endotelových buněk -> ve vlásečnicích se tvoří z tkáňového moku míza
– mízní cévy – ve stěnách jsou buňky hladkého svalstva, obsahují chlopně
– spojují se v mízní kmeny
– mízovod hrudní – soutok kmenů bederního a střevního
– otevírá se do levého úhlu žilního
            – z pravé poloviny hlavy, krku, z pravé horní končetiny a z pravé plíce ústí do pravého
úhlu žilního
– mízní uzliny – na povrchu vazivové pouzdro -> do uzlin trámčina
– prostory mezi trámčinou jsou vyplněny lymfocyty -> množí se zde
– slouží jako filtr pro mízu – zachycení prachu, mikroorganismů, buněk, části buněk
– vyskytují se i jednotlivě – za boltcem a před ním, po celé délce krkavice, při dolním okraji dolní čelisti, v podpažních jamkách, po obou stranách břišní aorty a v třísle
– brzlík (thymus) – vytváří prvotní lymfocyty, které během nitroděložního vývoje osídlí mízní uzliny
– zdroj buněčné imunity
– uzlíčky lymfoidní tkáně – roztroušen pod epitelem na mnoha místech
trávicí soustavy, dýchací soustavy, pohlavního ústrojí, ve slezině, brzlíku a
v patrových mandlí
– s mízními uzlinami = skupina mízních (lymfatických) orgánů

NEMOCI CÉVNÍ SOUSTAVY
Arteroskleróza
– poškození cévní stěny ukládáním tuků (lipidů) -> vznik destiček, tvořené cholesterolem, vápenatými solemi
-> zúžení cévy, ucpání = infarkt, plicní embolie, mozková mrtvice

Infarkt
– ucpání věnčitých cév

Vyšetření a onemocnění krve:
Sedimentace
– rychlost usazování
– zvýšená sedimentace à záněty

Leukogram
– analýza množství bílých krvinek
– i poměr jednotlivých druhů bílých krvinek

poruchy:
Hemofilie
– „chorobná nesrážlivost krve“
– gonozomálně dědičná choroba

Chudokrevnost (anémie)
– nedostatek červených krvinek
– bledost, dyšnost
– způsobeno např. nedostatkem Fe

„Novorozenecká žloutenka“
– nic zvláštního
– díky zásobení kyslíkem od matky (která také kyslík potřebuje) à potřeba velkého množství červených krvinek à porod à není potřeba tolik krvinek à rozpad hemoglobinu à bilirubin