Smyslová soustava, kůže

– čichový orgán – nejstarobylejší smyslový ústrojí
– molekuly vnímané čichem – u vodních jsou vedeny proudem vody
– u suchozemský proudem vzduchu
– umožňuje vyhledávání potravy, vyhledávání sexuálního partnera, …
– Jacobsonův orgán – vnímá chemické podněty – plazi
– slepé kapsy s čichovou sliznicí, které se otevírají do nosní nebo ústní dutiny
– proudový orgán – postranní čára – tvořena smyslovými buňkami (neuromasty), vnořeními
do mělkých brázd ne povrchu těla
– umožňuje orientaci živočicha v kalné vodě a za tmy

ROZDĚLENÍ, STAVBA A FUNKCE JEDNOTLIVÝCH SMYSLOVÝCH ORGÁNŮ ČLOVĚKA
– poskytují centrální nervové soustavě informace o vnějším a vnitřním prostředí
– čidla (analyzátory) – vybírají z prostředí podněty (mechanické, chemické, tepelné,
elektromagnetické)
– skládá se:
1. Receptory – periferní konec se specializovanými buňkami s vysokou
citlivostí
– rozdělují:
a) exteroreceptory – přijímají podněty z vnějšího prostředí
b) interoreceptory – přijímají podněty z vnitřního prostředí
c) proprioreceptory – přijímají podněty ze svalů, šlach a kloubů
2. Dostředivé nervové dráhy – spojují receptory s mozkovou kůrou
– tvořeno 3 neurony:
a) neuron, vedoucí vzruch do míchy, prodloužené míchy nebo
středního ucha
b) neuron, vedoucí vzruch dále do talamů mezimozku
c) neuron, vedoucí vzruch z talamu do mozkové kůry
3. Korová část – prováděn rozbor (analýza) informace

Ústrojí zrakové
– citlivé na elektromagnetické vlnění o délce vlny 400 až 700 nm
– oko – orgán zraku
– v embryonálním vývoji se zakládá jako váčkovitá vychlípenina mezimozku
– váček se dotkne povrchového ektodermu -> přemění se na oční pohárek
– v místě dotyku se zakládá čočka, z vnitřní vchlípené stěny je sítnice
– pohyby oční koule zajišťuje 6 příčně pruhovaných očních svalů
Koule oční
– uložena v očnici, v tukové tkáni
– skládá se ze tří vrstev:
1. Povrchová – tvořeno bělimou a
rohovkou
2. Střední cévnatá – tvořeno cévnatkou,
řasnatým tělesem a duhovkou
3. Vnitřní vrstva – světločivá sítnice

Bělima
– tuhá, bílá, vazivová blána
– tvoří asi 4/5 povrchu oční koule
– upíná se okohybné svaly, vzadu prostupuje zrakový nerv
– vpředu přechází v průhlednou rohovku

Cévnatka
– vystýlá 2/3 oční koule
– červenohnědé brvy
– obsahuje cévy, buňky s hnědým pigmentem
– vpředu vybíhá v řasnaté těleso, na něm je zavěšena čočka
– komorová voda – tvoří se z krve, která protéká kapilárami řasnatého tělesa
– hladké svalstvo řasnatého tělesa mění svými stahy zakřivení čočky
– duhovka – kruhovitá clona
– barevná – modrá, šedá, žlutohnědá, černohnědá -> barvu určuje množství obsažených
pigmentových buněk
– zřítelnice (zornice) – uprostřed duhovky

Čočka
– silná, dvojvypuklá
– tahem vlákenek řasnatého tělesa se buď zplošťuje nebo jejich ochabnutím se vyklenuje – akomoduje
– akomodace – umožňuje ostré vidění předmětů
– prostor mezi rohovkou a čočkou – přední a zadní komora oční – vyplněno komorovou vodou
– sklivec – vodnatý, řídce rosolovitý
– prostor mezi čočkou a sítnicí

Sítnice
– vystýlá vnitřní povrch cévnatky
– tvořena 4 vrstvami buněk
– vnitřní vrstva – pigmentová – přiléhá k cévnatce – pod ní jsou smyslové buňky sítnice – tyčinky (asi 130 milionů) a čípky (asi 7 milionů)
– dvojpólová (bipolární) buňky – spojují výběžky smyslových buněk
– převádějí vzruchy z tyčinek a z čípků na čtvrtou vrstvu, která je
tvořena nervovými buňkami (její neurity prostupují stěnou koule oční
ve zrakovém nervu a vedou vzruchy do zrakových ústředí v mozku)
– slepá skvrna – místo, kde vystupuje z oční koule zrakový nerv, bez tyčinek a čípků
– žlutá skvrna – místo nejostřejšího vidění, nejvíce čípků
Optická soustava oka
– tvoří rohovka, komorová voda, čočka a sklivec
– na rozhraní těchto světlolomných prostředí se světelný paprsek láme – na sítnici se promítne ostrý, zmenšený a obrácený obraz pozorovaného předmětu

Barevné vidění
– umožňují čípky, soustředěné ve žluté skvrně
– 3 druhy čípků – rozlišují 3 druhy barev – modrá, zelená, červená -> kombinovaností vznikají
barevné vjemy
– barvocit – schopnost rozlišovat barvy

Vidění za šera
– umožňují tyčinky, které jsou umístěné v okrajových částech sítnice
– nejsou vůbec ve žluté skvrně
– citlivější na světlo, nerozlišují barvy
– činnost umožňuje oční purpur – rodopsin – vzniká kombinací vitaminu A a bílkoviny opsinu -> nachází se v konečcích receptorových buněk
– světlem se rozkládá a generuje v buňce elektrický impulz
– ve tmě se rodopsin opět obnovuje

Přídatné orgány oka
– víčka, spojivky, ústrojí slzní, okohybné svaly
– víčka – chrání oko zepředu
– spojivka – pokrývá vnitřní stranu
– pohybem přechází na oční kouli a kryje zepředu bělimu až po okraj rohovky
– spojivkový vak – štěrbinovitý prostor, který vzniká mezi spojivkou víček a spojivkou oční
koule
– slzní žláza – uložena v dutině očnicové
– otevírá se větším počtem vývodů do spojivkového vaku
– sekret – slzy – vymývají spojivku a jsou roztírány polohovce, kterou chrání
před vysycháním

Ústrojí sluchové
– umožňuje rozlišování zvuků, které vznikají kmitáním pevných těles
– kmitání zdroje je přenášeno vlněním prostředí – vzduchu, vody, pevných látek – ke sluchovému ústrojí
– člověk rozlišuje zvuky v rozsahu 16 až 20 000 Hz
– ucho – se člení na:
a) ucho zevní
b) střední
c) vnitřní

Zevní ucho
– skládá se z boltce a zevního zvukovodu
– slouží k zachycování a vedení zvuku
– boltec – tvořen pružnou chrupavkou
– zevní zvukovod – trubice dlouhá asi 2,5 cm
– vystlán jemnou kůží s četnými mazovými žlázami
– bubínek – uzavírá zvukovod
– pružná blána, která se zvukovými vlnami, přicházejícími zvukovodem, rozkmitá

Střední ucho
– dutina ve spánkové kosti, spojená Eustachovou trubicí s nosohltanem
– vystlána tenkou sliznicí, která pokrývá 3 kůstky – kladívko, kovadlinku a třmínek

Vnitřní ucho
– uloženo v dutinách skalní kosti, které se souborně označují jako kostěný labyrint
– skládá se ze tří polokruhovitých kanálků, z předsíně a hlemýždě
– dvě okénka – vedou do předsíňové části ze středoušní dutiny
– oválné – v něm je třmínek
– kulaté – uzavřené tenkou vazivovou blánou
– perilymfa – tekutina, která vyplňuje dutinu kostěného labyrintu
– vznáší se v ní smyslový orgán – labyrint blanitý – tvořen 2 váčky
– vyplněn tekutinou endolymfa
– hlemýžď – blanitá, vazivová, slepě končící trubička, tvořící 2,5 závitu
– obsahuje vlastní sluchové ústrojí – Cortiho orgán

Vnímání zvuku
– kmity se k bubínku přenesou sluchovými kůstkami na oválné okénko, jím na perilymfu
– chvění perilymfy působí na vlákna spodinové blanky, která se rozkmitá
– osinkové buňky narážejí na krycí membránu -> podráždění

Ústrojí rovnovážné
– statokinetické
– součást vnitřního ucha
– dělí se na:
– čidlo statické – pro vnímání polohy
– čidlo kinetické – pro vnímání pohybu
Statické čidlo
– receptory v kulatém a vejčitém váčku blanitého labyrintu
– při změně polohy hlavy se vlivem gravitace krystalky vychylují a dráždí vláskové buňky

Kinetické čidlo
– receptory v ampulích polokruhových chodeb
– v každé ampule je vyvýšenina s vysokými buňkami, opatřenými dlouhými vlásky
– ty jsou drážděny pohybem endolymfy při změně polohy (pohybu) hlavy

Chemoreceptory
– reagují na chemické podněty
– mají vztah k nejzákladnějším funkcím organismu – orientace, vyhledávání a přijímání potravy, regulace dýchání

Ústrojí čichové
– drážděno pachovými látkami, rozptýlenými ve vzduchu
– receptory – čichové buňky tyčinkovitého tvaru s vláskovými výběžky – jsou na čichovém políčku v horní části nosní přepážky a stropu nosní dutiny
– výběžky čichových buněk procházejí otvory v čichové kosti do lebeční dutiny – vstupují do čichového mozku, kde se přepojují

Ústrojí chuťové
– tvořeno chuťovými pohárky – chuťové receptory – uloženy v slizničním epitelu na jazyku, měkkém patře a v horní části hltanu
– buňky jsou opředeny vlákny mozkových nervů
– drážděny látkami, které jsou rozpuštěné ve slinách
– 4 základní chuťové pocity – slano, sladko, kyselo, hořko

Chemoreceptory ovlivňující dýchání
– skupiny buněk, nacházející se v místech, kde se společná krkavice štěpí na vnitřní a vnější větev
– citlivé na obsah kyslíku a oxidu uhličitého v krvi
– informace jsou vedeny mozkovými nervy do mozkového kmene a k dýchacímu centru v prodloužené míše
– dýchací centrum obsahuje receptory, citlivé na změny pH krve

PORUCHY SMYSLŮ
Zrak
– poruchy lomivosti – refrakční vady
– patří:
– krátkozrakost – způsobena větším křivením vyklenutím čočky nebo prodloužením
optické osy oka – obraz vzniká před sítnicí
– vada se napravuje čočkami (rozptylkami)
– dalekozrakost – způsobená nedostatečným vyklenutím čočky nebo zkrácením optické
osy oka – obraz vzniká až za sítnicí
– vada se napravuje čočkami (spojkami)
– barvoslepost – porucha barevného vidění
– dědičná choroba
– částečná barvoslepost – neschopnost rozlišovat červenou a zelenou barvu
– šilhání (strabismus) – porucha některého z příčně pruhovaných očních svalů nebo jejich
nervů

KŮŽE – STAVBA A FUNKCE
– pokryv těla – kromě tělních otvorů (nosní dírky, ústní otvor, …) celý povrch těla
– nejtlustší na zádech, nejtenčí na očních víčkách
– plocha až 2m²
– téměř 16% hmotnosti těla
Funkce:
– ochranná:
– oddělení organismu od prostředí – bariéra před fyzikálními (UV záření, ..),
chemickými (kyseliny, …) a biologickými (bakterie, …) vlivy
– dýchací:
– výměna plynů
– vylučovací:
– pot
– imunitní:
– kyselina mléčná (v potu) – baktericidní účinky
– termoregulační:
– člověk = teplokrevný živočich (endotermní, homoitermní) – stálá vnitřní
teplota
– mechanismus k udržení stále tělesné teploty
– pocení -> ochlazování
– důležitější než hospodaření s vodou (možnost kolapsu z dehydratace)
– smyslové vnímání:
– hmat
– hmatová tělíska (mechanoreceptory) – tlak, tah, dotyk, bolest
– chladová a tepelná tělíska
Stavba
– 3 základní vrstvy:
a) pokožka (epidermis)
b) škára (corium)
c) podkožní vazivo (subcutis)

Pokožka
– z mnoha vrstev plochých dlaždicovitých buněk (směrem k povrchu – zplošťování buněk)
– keratinizace (rohovatění) -> odumírání buněk a vyplňování bílkovinou keratinem
– obnovována dělením buněk vnitřní vrstvy pokožky
– pigmentové buňky:
– melanin (pigment) -> zbarvení kůže
– albinismus – nulová hladina melaninu
– množství melaninu dáno hlavně dědičně + intenzitou slunečního záření dopadajícího
na povrch kůže (čím větší intenzita, tím víc melaninu)
– melanin pohlcuje UV záření -> ochrana kůže

Škára
– z vaziva
– vazivové buňky – produkce kolagenních a elastinových vláken -> kůže je pevná a zároveň pružná a vláčná
– tukové buňky
– bohaté prokrvení (kapiláry) a inervace
– potní a mazové žlázy
– vyrůstání chlupů a vlasů (z vlasových a chlupových váčků) – ke každému připojen hladký sval
– zakládání papilárních linií (otisky prstů) -> specifické pro jedince (ani jednovaječná dvojčata nemají totožné)
– mazové žlázy:
– po celém těle kromě dlaní a chodidel
– ústí do vlasových váčků
– produkce mazu -> ochranný film na povrchu kůže a vlasů – tuková povaha
(hydrofobnost) -> zabraňování ztrátám vody, ochrana kůže před vnějšími vlivy
– akné – ucpání mazových žláz -> hromadění mazu + zánět
– potní žlázy:
– rozmístěny rovnoměrně
– nejvíce – dlaně, chodidla, podpaží
– tvorba potu – voda + rozpuštěné soli (NaCl, …); malé množství močoviny, kyseliny
močové, kyseliny mléčné, aminokyselin
– ochlazování těla (vypařování potu)
– při 20°C průměrně 100 ml potu; při 35°C až 10 l potu
– ovlivněno sympatickým vegetativním nervstvem (neovlivnitelné vůlí)
– psychická zátěž -> zvýšené pocení
– pohyb – metabolické procesy -> uvolňování tepla -> pocení
– pachové žlázy:
– zvýšená koncentrace v podpaží a v kůži vnějších pohlavních orgánů
– sexuální komunikace

Podkožní vazivo
– sítě kolagenních a elastinových vláken, mezi nimi vazivové buňky
– ukládání podkožního tuku
– místa největšího ukládání tuků:
– muži – břicho
– ženy – hýždě, stehna

Mléčné žlázy
– kožní žlázy mužů i žen
– ženy – v pubertě se zvětšují, po porodu funkční

Kožní receptory
– Paciniho tělíska – tlakové receptory -> hmat
– Ruffiniho tělíska – receptory citlivé na teplo
– Krauseho tělíska – receptory citlivé na chlad (více než Ruffiniho -> teplota prostředí je po většinu roku nižší než tělesná -> větší riziko podchlazení než přehřátí)
– Meissnerova tělíska – receptory pro vnímání dotyku

Opalování
– dopadající světlo -> vitamin D (k tvorbě dostatečného množství stačí normální denní světlo)
– opalování -> zdraví škodlivé (stárnutí kůže, zvýšené riziko vzniku nádorů díky UV záření)
– UV záření -> radikálové štěpení -> mutace DNA – ztráta kontroly nad buněčným dělením -> nádory (i zhoubné)
– UV faktory krémů – ZnO, CaCO3 (křída), TiO2

Kožní deriváty
– vlasy, chlupy, nehty, obočí, řasy, …
– vznik rohovatěním

Vlasy
– vlasová cibulka (odtud vyrůstají)  prorůstání vlasovým kanálkem (vlasová pochva)
– barva – pigment (dědičně)
– šedivění – průnik vzduchových bublinek mezi vlasové buňky  nedostatečná produkce pigmentu
– plešatění:
– dědičné
– P – plešatost
– p – normální počet vlasů
– ženy PP -> nedostatek vlasů
– muži PP, Pp -> nedostatek vlasů
– ochlupení:
a) primární – zárodečný vývoj, jemné chmýří
(lanugo), které pokrývá celý plod; před porodem
opadává do plodové vody
b) sekundární – vlasy, chlupy
c) terciární – v pubertě (sekundární pohlavní znaky)
Nehty
– vyrůstání z nehtového lůžka (obsahuje zárodečné kožní buňky)

Termoregulace
– člověk = teplokrevný živočich (endotermní, homoitermní) – stálá vnitřní teplota (tělesná teplota okolo 36,6°C -> příznivý vliv na průběh chemických enzymových reakcí -> pokles vnější teploty nezpůsobuje zpomalení životních pochodů)
– produkce tepla:
– vznik při chemických reakcích v těle (metabolismus)
– klidový metabolismus (duševní a fyzický klid, 10-14 hodin po jídle – většina tepla –
srdce, játra, ledviny, mozek, některé hormony, svalová aktivita)
– chlad – výroba tepla svalstvem  vzestup svalového napětí  svalový třes (nezávislé
na vůli) + volní svalová činnost (přešlapování, tření rukou, …)
– ochlazování těla:
– po většinu roku je prostředí chladnější než tělesná teplota  výdej tepla povrchem
těla (fyzikální děj)
– pocení:
– ochlazování odpařováním potu
– snadné v suché atmosféře; zvýšená vlhkost vzduchu brání odpařování -> možnost
přehřátí organismu
– za zvýšené teploty -> velká ztráta vody (dehydratace) a solí -> až kolaps (přednost
před hospodařením s vodou)
– úprava teploty kůže – změna velikosti průtoku krve v kůži – zúžení (vazokonstrikce)
kožních arteriol -> omezení výdeje tepla (při chladu značné zúžení – omrzliny prstů)
– centrum termoregulace – hypothalamus (část mezimozku)
– úpal – při celkovém působení vysoké teploty (horká lázeň, horký vzduch nasycený vodními parami)
– úžeh – při působení intenzivního slunečního záření na hlavu

Onemocnění kůže
Psoriáza (lupénka)
– zesílení kůže se stříbřitě lesklými šupinkami
– po sloupnutí s objeví vínově rudé ložisko a dojde k tvorbě drobných krvácení
– může postihnout celé tělo (ale nejčastěji na loktech, kolenou, pupku, pod vlasy,
v krajině křížové kosti)
Bradavice
– možnosti odstranění:
a) „vypalování“ (vymrazování) kapalným N₂
b) vyřezávání
c) tekutiny, roztoky
Rakovina kůže
Akné
– vznik ucpáním mazových žláz

TĚLNÍ POKRYVY ŽIVOČICHŮ
– chrání před škodlivými vlivy prostředí
-výměna látková – doplňkové kožní dýchaní obojživelníků, potní žlázy
– sídlo smyslových orgánů
– homoiotermní živočichové – udržení stálé tělesné teploty
Bezobratlí
– jednovrstevná pokožka
– může obsahovat žahavé buňky, slizové žlázy, pevné schránky
– u většiny vylučuje pevnou kutikulu – u členovců prostoupena chitinem -> funkce
vnější kostry

Obratlovci
– vícevrstevná pokožka, škára a podkožní vazivo
– barviva (pigment) – barevnost živočicha
– adaptace – zvyšuje odolnost pokožky proti vnějším vlivům
– škára a pokožka – vznik plakoidních šupin paryb, rohovité šupiny plazů a peří ptáků
– škára – kostěné šupiny ryb
– pokožka – srst savců
– kožní původ – drápy, kopyta, nehty, chlupy, rohy, šupiny, krunýře, žlázy (slizové u ryb a
obojživelníků, jedové u některých obojživelníků, kostrční žlázy ptáků, potní,
mazové, pachové a mléčné žlázy u savců)
– svrchní části pokožky jsou odumřelé, necitlivé, odlučují se a periodicky obnovují) svlékají, pelichají, línají