Literatura národního obrození
Dílo: František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě
Národní obrození souviselo s nástupem buržoazie a změnou feudálních vztahů v období 70. let 18. stol. až do 40. let 19. století. Položilo základy nové vědě, vzdělanosti a politickému sebeuvědomění. Vytváří se spol. vztahy, rozvíjí se doprava, lidé si uvědomují svou příslušnost k národu. Nastává příliv lidí do měst, vzniká české měšťanstvo, vrstva řemeslníků a živnostníků.
1781 – Reformy Marie Terezie a Josefa II. měli velký vliv na české národní obrození – odstranily feudální přežitky, vydali toleranční patent (náboženská snášenlivost), zrušily nevolnictví, byla zavedena povinná školní docházka.
Myšlenka všeslovanské vzájemnosti = panslavismus (Masaryk) opakem austroslavismus (Palacký)
Měšťan = majitel domu na náměstí
Fidlovačka = nedělní slavnost ševců
Epi = střed
Pan = celosvětový
austro = centrum rakouskouhersko
- fáze – Vědecká
První fáze tzv. Dobrovského, doba od r. 1770 do r. 1805
Základní znak národa je jazyk. Dobrovský i jeho generace nevěřili, že by čeština mohla být plnohodnotným jazykem (chápali jí jako jazyk obyčejného lidu. V Praze se vytvořila skupina kolem nakladatelství Česká expedice (1791), kterou řídil Václav Matěj Kramerius a jeho Vlastenecké noviny se snahou povzbudit národní sebevědomí – po roce 1825 zanikají
Josef Dobrovský – (1719 – 1790) – narozen v Uhrách, v rodině se hovořilo jen německy, po absolvování gymnázia ovládal i češtinu, v Praze vystudoval na kněze a působil jako vychovatel, je považován za zakladatele slavistiky (jazykovědní obor), formuloval požadavek „ holá a ryzí pravda“
Díla: Zevrubná mluvnice jazyka českého – napsaná německy
Dějiny české řeči a literatury – napsané německy
Dvoudílný německo-český slovník
- fáze – Umělecká
Druhá fáze tzv. Jungmanna, doba od r. 1805 do r. 1830
Vliv lidové slovesnosti, četné překlady, divadla.
Josef Jungmann (1773 -1847) – narodil se v Hudlicích, absolvoval UK obor filosofie a práva, v Litoměřicích a po té i v Praze působil jako gymnaziální profesor, později se stal ředitelem staroměstského gymnázia, zemřel v Praze, byl přesvědčen, že vlast znamená totéž co jazyk a proto Čechem může být jen ten, kdo umí česky, autor odborného názvosloví (vynalezl 1000 názvů)
Díla: Slovesnost – první česká teorie literatury a slohová čítanka
Pětidílný česko – německý slovník – autorovo největší dílo
Historie literatury české – souhrnný obraz vývoje naší literatury
Autoři:
František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě (jedna kapitola věnována Husitství)
Pavel Josef Šafařík – Slovanské starožitnosti
Jan Kollár – Slávy dcera
František Ladislav Čelakovský – Ohlasy písní ruských (bohatýři)
– Ohlasy písní českých (nejlepší balada Toman a Lesní panna)
Mnozí obrozenci těžce nesly, že se u nás nedochovala hrdinská národní literatura, ale byli přesvědčeni, že taková literatura se dochovala. To byl hlavní důvod, proč se v roce 1817 objevuje padělek – Rukopis královédvorský (13. stol. – dvě lyrickoepické skladby) a v roce 1818 – Rukopis zelenohorský (10. stol. – epické básně). Za padělatele jsou pokládáni Václav Hanka a Josef Linda.
- fáze
Třetí fáze tzv. mladá generace, doba 30. -40. léta 19. stol.
Pro novou generaci bylo obrození již samozřejmostí, více se mluvilo o právech českého národa, vlastenci se obrací více k lidovým vrstvám, byla zakládána vlastenecká ochotnická divadla, vznikaly vlastenecké kroužky,
Autoři: Karel Hynek Mácha – Máj
Karel Jaromír Erben – Kytice
Božena Němcová – Babička
Josef Kajetán Tyl – Dekret kutnohorský
divadlo: činohry, zpěvohry, opery, rytířské příběhy a veselohry
Autoři: Josef Kajetán Tyl – veselohra – Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (píseň Kde domov můj)
Václav Kliment Klicpera – Divotvorný hrnec (hudba Fr. Škroup)