Alexandr Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin
| Charakteristika
|
· Román ve verších, nejprve publikován jako seriál
· Zachycuje ruskou společnost první poloviny 19. Století · Sny a představy hrdinů jsou v kontrastu s realitou doby |
| Téma | · Příběh nešťastné, neopětované lásky a zklamaného přátelství |
| Motivy
|
· Nešťastná láska (neopětovaná, láska k zadané ženě), motiv putování, přátelství a jeho zrada, kritika společnosti a lidských vlastností (neústupnosti, sobectví, hlouposti) |
| Postavy
|
· Založené na kontrastech
· Hl. postava = Evžen Oněgin: typizovaná postava zbytečného člověka – je schopný, vzdělaný, charizmatický a okouzlující, mohl by se ve společnosti prosadit, ale je lehkovážný, nedůsledný, má ideály, které nemůže naplnit, to ho vede ke skepsi a k pocitu, že život nemá smysl → je znuděný, znechucený životem, který vede v společnosti ruské smetánky, nespokojený se vším a všemi, necitelný k ostatním, sobecký, ztratil zájem o citová vzplanutí, protože už zažil příliš mnoho povrchních známostí, povýšený · Vladimír Lenskij: venkovský šlechtic, básník, mladíček plný naivních ideálů, odtržený od reality, nepraktický, zažívá první milostné vzplanutí k Olze, jeho láska je opravdová, vášnivá, ale nevinná, vznětlivý a emocionální · Taťána: hluboce citově založená, plachá a samotářská dívka, ne tak hezká jako její sestra, je romantická a sentimentální, naivní (vyzná se Oněginovi); je ale zodpovědná – přijala svůj životní úděl a společenskou roli, zachová věrnost manželovi, má vysoké mravní hodnoty, introvertní (ideál ženy) · Olga: opak sestry, extrovertní hezká koketa, přijímá pozornost Lenského i dalších, neopětuje ale jeho cit s opravdovou hloubkou, nestálá a povrchní · Chůva: lidová postava, ztělesňuje lidovou moudrost prostého člověka |
| Děj
|
· Oněgin zaplatil otcovy dluhy a jede na venkov na panství umírajícího strýce (je znuděný petrohradskou společností, neustálými plesy, divadly a lidmi) → zjistí, že strýc už zemřel, usadí se na jeho panství, velmi rychle se ale na venkově začne nudit stejně jako ve městě; společnost mu dělá mladý básník Lenský, bezhlavě zamilovaný do Olgy Larinové → vezme k Larinům Evžena na návštěvu, Evženovi připadají nezajímaví, zamiluje se do něj starší sestra Taťána, trápí se svou láskou, a proto se rozhodne napsat Evženovi dopis → neodpoví, ale když se setkají, odmítne ji s tím, že nebyl stvořen pro manželský život a nedokáže už nikoho opravdově milovat, Taťána se trápí dál → na Tániny jmeniny se sjede společnost, je uspořádán bál, Lenský vezme Oněgina s sebou, toho ale rozčilují lidé a Táňa, která je z jeho společnosti na pokraji zhroucení, je plachá, stydí se… → Oněgin se chce pomstít Lenskému, že ho na slavnost vzal, a proto flirtuje a tančí s Olgou → Lenský se urazí a odjede, po poslovi vyzve Oněgina na souboj → překvapený Oněgin v pýše výzvu přijme, i když vzápětí už lituje, neomluví se ale → utkají se, Oněgin smrtelně zraní svého přítele, Lenský umírá → Oněgina trápí svědomí, proto vesnici opouští a vydává se na cesty; Olga chvíli truchlí, pak na Lenského zapomene, brzy se vdá a odejde z domu → Taťána své nápadníky odmítá, chodí nejraději sama po lesích, čte romány → aby ji matka provdala, odjíždí na zimní sezonu do Moskvy k příbuzným, zde je představována společnosti, je nešťastná → na plese si jí všimne postarší generál a vezmou se → o dva roky později se Evžen vrací do Moskvy, ve společnosti se setká s Taťánou, která se úplně proměnila: je krásná, sebevědomá, ctnostná, mírná, obdivovaná společností → Evžen propadne jejímu kouzlu po letech se doopravdy zamiluje, snaží se být co nejblíže k ní, ale ona je k němu chladná, odměřená, nedává najevo svůj minulý cit → vyzná se jí v dopise, na který ale ona neodpoví → zoufalý dojede k ní domů, najde ji jak drží v rukou jeho dopis a plače, cítí se uražená, Oněgin jí klesne k nohám, ona ho ale odmítne, řekne mu, že se nezměnila, stále ho miluje, ale musí zachovat věrnost muži a nedat se společensky zdiskreditovat, odejde. |
| Kompozice
|
· 8 hlav, každá uvedena citací známých myslitelů, básníků…
· Zrcadlová kompozice (charakteristika prostředí a postav, velké množství kontrastů – město X venkov, Lenskij X Oněgin…, romantické i realistické prvky) · Chronologická, přímý děj · Vypravěčem je autor, který se stylizuje, že vypráví příběh přítele Oněgina, román je značně subjektivní, autor vstupuje do děje, promlouvá k čtenáři (loučí se…) a líčí vlastní zážitky (vzpomínky na vlastní prožitky) |
| Jazyk a styl
|
· Spisovný jazyk – neutrální, knižní, básnické obraty, er – forma, dialogy, popis krajiny
· Francouzské termíny · Jasné básnické prostředky: přirovnání, jednoduché metafory, inverze, anafora, řečnické otázky, personifikace · Oněginovská strofa = sloka se 14 verši, 8-9 slabičnými · Pravidelný rým (sdružený, střídavý) |
| Autor
|
· 1799-1837
· Ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel moderní ruské literatury · Představitel revolučního romantismu · Šlechtický původ, politicky se angažoval, člen literárních spolků Zelená lampa a Arzanas · Spjat s děkabristickým povstáním (1825) – trest smrti mu byl prominut · Žil bohémským životem · Pro satirické verše proti carovi a liberální názory byl ve vyhnanství na jihu Ruska · Po návratu do Moskvy se oženil a založil časopis Moskovskij Věstnik · 8. února 1837 zabit v osobním souboji s milencem své (M. J. Lermontov – Na smrt Puškinovu) |
| Další tvorba
|
· Próza: Piková dáma (povídka o zištné touze po penězích s fantastickými prvky)
· Poezie: poema (básnická povídka) Cikáni (lyricko-epická skladba o šlechtici, který svoji lásku najde u cikánů, není se ale schopen přizpůsobit jejich životu) · Drama: Boris Godunov (historické drama o boji o vládu po smrti cara Ivana Hrozného na přelomu 16. a 17. Století) |
| Směry | · Romantismus (téma nešťastné lásky, postavy Taťány, Lenského a Oněgina, touha po nedosažitelných ideálech)
· Realismus (kritika společnosti, dobový život) |
| Epocha | · Evropský romantismus (konec 18. a první polovina 19. Století)
· VB: básníci jezerní školy (Coledidge), Byron (Child Haroldova pouť), Shelley (Spoutaný Prometheus), Scott · F: Hugo, Stendhal, Dumas st., Musset (Zpověď dítěte svého věku) · N: Novalis (Hymny noci), Heine (Kniha písní), Grimmové · R: Lermontov (Hrdina naší doby), · Další: Mickiewitz (Konrád Wallenrod), Petöfi, Poe · film
|
„Já píši Vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mně Váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout…“
Součástí knihy jsou i dodatky, kde jsou vysvětlovány některé spojitosti, termíny a kde jsou i dvě původně vynechané hlavy – Oněginovo putování a Oněginovou album a některé další sloky – buď je nemohl otisknout, kvůli cenzuře, nebo nechtěl – to mu bylo často vytýkáno.