Starověké kultury a jejich přínos pro současnost
Mezopotámie
Mezopotámské písemnictví (území dnešního Iráku – Sumerové)
Písmo – klínové (4 tis. př. n. l.)
- píše se na hliněné destičky
- vzniká náboženská literatura (bohové vystupují ve skladbách)
vznik – veršované skladby (modlitba, nářky,…)
Epos Enuma Eliš – kdysi na nebesích
Epos o Gilgamešovi
– hrdinský, duchovní
- hrdina král Gilgameš a jeho přítel spolu vykonají mnoho různých činů, i hrdinských
- bohyně potrestá druha krále tím, že na něj sešle smrtelnou bolest, na kterou umírá
- po smrti se zjeví přítel krále a vypraví mu o říši mrtvých
- Gilgameš se snaží získat nesmrtelnost
- Po všech různých dobrodružstvích, které vykonal, dochází k přesvědčení, že nesmrtelnost není a že člověk umírá, ale přežívají jeho díla a činy
- volný cyklus básní, které inspirovaly některé biblické příběhy (např. O Potopě, Stvoření světa,…)
– symbol pro hledání lásky, přátelství, nesmrtelnosti (proto má hlavní hrdina
Gilgameš 262 nebo 263 let)
- sváděn boj se závistí, krutostí, ale také i střed názorový
- v tomto staro-sumerském eposu je vylíčen vládce města Uruku jako mimořádně talentovaný a božskými silami nadaný vládce
- rekonstruované texty se dají rozdělit do 5 knih (tzv. kánonu)
- jako základem pro překlad se stala starobabylónská verze
- nejrozsáhlejší kapitola je věnována potopě světa, lásce Gilgameše k bohyni Ištar, přátelství Gilgameše s Enkiduem, posléze jeho smrti
- Gilgameš zatouží stát se nesmrtelným (vykoná mnoho zázračných skutků (viz. Starý a Nový zákon nebo J. Goethe a jeho slavné dílo Faust)
- Smrt Gilgameš nachází jednak v hadím uštknutí, když se dotkne květu lásky a v jiné verzi umírá v hladinách moře, když opět sahá po květu lásky (viz. Německá romantická literatura – Novalis)
Mezopotámie:
Znamená mezi říčí mezi řekami Eufrat a Tigrid. Obyvatelstvo 5500 let př.n.l.. První obyv. Sumerové a jejich jazyk je pak zařazen mezi tzv. jazyky SÉMITSKÉ. Praotcem tohoto národa je podle biblic. Vypracování prorok SÉMA. Asi ve 4. tis. př.n.l. sev. území osídlily Asyřané, jižní pak Babyloňané, obě skupiny vytvořily svérázné umění a jedinečnou kulturu. Byli vynikajícími staviteli, městské celky, stavby pyramidál. tvaru =
Babylón, Uru – největší města
Uru – bylo zničeno 20 m od Babylónu
Skvělí astronomové – rozdělili rok na 360 dnů, 9 planet
Babylón – původní název pro nynější starou část Káhiry, vládce Nabukonosor, Římské pevnostní město z 1. stol. dobyla vojska arabského Chalífy a založila el-Fustát. Sídlo se rychle
rozvíjelo,přičemž největšího rozmachu dosáhlo za vlády dynastie Fátimovců. Právě ti nazvali město el-Káhira (ti-vítězná)
Egypt
Písmo – obrázkové (hieroglify)
Literatura
– naučná (důraz na úctu)
- zábavná (pohádky, povídky, životopisy)
- lyrická (milostná, náboženská)
- mrtvých – měla usnadnit mrtvému přechod na onen svět
např.: Achnatonův hymnus na slunce (oslavná báseň)
Egyptské památky
Nápis na rakvi krále Tutanchámona:
„Ó matko Nůt, rozprostři svá křídla nade mnou jako nebe poseté nehynoucími hvězdami.“
1363 př.n.l – Hymnus ( Hymnos – řecky = chvalozpěv)
starověká píseň – sólová
– sborová
= oslavný charakter (oslavovala bohy, udatné bojovníky a jejich hrdinské
činy)
- tento typ poezie byl typický pro Egyptskou a Indickou literaturu
- v Evropě je hymnus spojován s křesťanstvím a středovek. lit.
- Oslavné báje věstovaly rovněž bás. v Římské lit. ( Achnatonův hymnus na slunce)
- stol.př.n.l. = Naučení phahhotepovo (vezír – významný ministr)
- stol.př.n.l. = Naučení Amenemnetopovo (sepsáno písařem Achtojem)
= Naučení bylo stahováno na svitky a mohlo být dlouhé až 10 m,
otevíralo se zprava do leva
Příběh o Simhetovi
- z 20.stol.př.n.l.
- jeden z nejstarších románu na světě
- psáno v demétickém písmu
- mladý úředník, který byl vyhnán z paláce.
Knihy mrtvých
- ilustrované knížky
- ze života bohů, faraona
- asi 16. – 11.stol.př.n.l.
Indie
- kolem Gangy a Indu
písmo – klínové ( sanskrt)
Bohové – země matka, otec nebe, klaněli se slunci(zjevuje se v různých podobách), větru,
ohni, dešti
písemnictví – Védy (vědění), veršované texty, které obsahují různé výklady tehdejších představ o světě, vesmíru, o lidech, o době, o náboženství.
Jsou to nejstarší indoevropské soubory. Jsou to posvátné texty, nepřipouštěla se změna textu. Jazyk se vyvíjí. Existuje mnoho výkladů.
Epos
Mahabharáta
Obsahuje až 200 tis. veršů. Má až 18 knih, není to dílo jednoho autora, obsahuje pověsti, legendy, příběhy,…
Je zde líčen boj dvou navzájem spřízněných skupin o moc nad sev. Indií.
Je to největší světový epos.
Ramajána
50 tis. veršů, příběh královského syna Rama a jeho ženy, kterým pomáhá král, opičího národa, Hanuman. Do příběhu jsou vložené různé epizody, legendy o původu řeky Gangy. Lyrické líčení přírody, postavy jsou idealizovány, připomíná pohádky.
Čína
Čínská literatura – nejstarší literární památky pocházejí z 2.tisíc.př. n. l., obrázkové písmo = hieroglify, piktogramy = slova, věty, myšlenky
– převládalo tzv. statické vyjadřování na dynamiku, oblíbená
lyrická poezie = Kniha písní (Š-ting) – vznikla v 11.-6.stol.př.n.l.,obsahuje 306 básní, převážně lidových lyrických skladeb (tyto básně byly také doprovázeny hudebním doprovodem)
- čínská hudba vychází s pěti tóny (pentatonika)
- hlavním redaktoram této sbírky byl známý filozof Konfucius (501 – 497) = konec 5.stol.př.n.l
- básně jsou psány ve 4 a 5 verších, mají pevný tónový a rýmový systém
- kniha o cestě a cennosti, tyto základní morální kodexy rozpracoval pak jeho žák a populární učenec Lao – c¨, který je pak zakladatelem taoismu = fylozofické učení o lidské toleranci, soudružnosti, ale zejména o harmonii mezi přírodou a člověkem
Li Po (782 – 701) = 7.stol.př.n.l – potulný zpěvec, básník (čínský inpresionista)
Předchůdce inpresionismu (náladové básně se staly předmětem k čínskému umění (tuší)), nejvýznamnějšími českými překladateli čínštiny – Bohumil Mathesius = Zpěvy staré a nové činy
Japonsko
Japonská literatura 4. – 5.stol.př.n.l.
– seznámili se s čínským poktogramem, ale vyvinuli své vlastní slabičné
písmo
6.stol.př.n.l.
– přijímají budhismus
Kodžiky = památka na japon. dvoře = zápisky o starých věcech mýty, legendy, báchorky, bajky, historické dokumenty
Básníci = lyrika, nejrozšířenějším útvarem je 5-ti veršovaná Tanka o 31 slabikách
Mánjóvšú
Sbírka (10000 listů), 20 svazků, které obsahují 4,5 tisíce básní
Epická literura
9.stol.př.n.l – první realistický román, který napsala dvorní dáma z okruhu císařského dvora v Joku (dáma – Šimako Murasaki)
– tento její román se nazývá Princi Gendži – pravdivé zápisky o životě u dvora, o politice, o intrikách, umění,…
= nejstarší román – v císařském trezoru v Tokiju
Hebrejské písemnictví
- Hebrejci bývají označováni jako „Boží lid“- národ vyvolený
- Nejslavnější kulturní epocha spadá do doby vlády krále Šalamouna, který je rovněž autorem nejslavnější milostné básně starověku, která se nazývá Píseň písně
- Nejrozsáhlejším dílem je však Bible – člení se na 3 části :
- knih Mojžíšových – (Tóra) –pentateuch
= další část genesis (kniha vývoje zrodu – 1. příběh stvoření světa, končí tradicemi o praotci izraelského kmene
= v této knize je rovněž rozsáhlé vyprávění o příslušnících kmene (Lévi) pak označují vysoce postavené židovské osobnosti např. rabín Lévi
= historikové, literární historici považují právě tuto část za nejsložitější a nejproblémovější
(5 knih bylo psáno od 2.tis. do 5.stol.př.n.l.)
- Tvoří ji Kniha proroků (Jozue, Ezechiel, Jonáš, Ámos, Habakuk, Zachariáš,
ad.)
=Ezechiel zachytil líčení o dobytí města Babylomu v r. 587 př.n.l. (ve druhé části Bible je mu věnována velká část)
= prorokové se dělí na – malé
– velké
- Spisy (neb. KETUBIM) zahrnuje naučení morální, nábož. filoz. Témata jsou
věnována utrpení člověka na Zemi a také ospravedlnění jeho provinění (hříchů)
= významná kniha Kazatel
= životní koloběh
= Kniha přísloví součást bible (povídky) apokaliptika člověka (některé části nebyly převzaty do Nového zákona
= existuje řec. překlad SEPTUAGINA
= překládá se nejvíce apokryfy (řec.-heb.)
= Svitky od Mrtvého moře – patří mezi nejstarší rukopisy od 2.stol,př.n.l.
= nejstarší překlady – řečtina, latina, východní germánština = staroslověnština
= psáno v kvadrátové hebrejštině – písmo
Palestina a Juda
597 př.n.l. dobyl Jeruzalém babylónská král Nabukadnzer (Nabukonosor) – tento král dal zničit chrám postavený králem Schalamounem. Vyhnal židy z Palestiny do Babylonu = otroctví. Tomuto vyhnanství se říká exodus. Židé nadále uctívají svého boha = Jahueho. V Babylonu se podílejí na stavbě významných chrámů;oni sami pro svého boha staví Sinagogu = naplňují židovské zákony vyplývající z jejich náboženství. V době vlády perského krále Kira se židé navrátili do Jeruzalému (538 př.n.l.).Ti, kteří se vrátili, začali s budováním zničeného Jeruzalémského chrámu. Ačkoliv byla Palestina součástí perské říše, směli si Židé vládnou sami podle svých zákonů a podle své víry. Ovšem stále byli přepadáni nájezdnými změny Asiatů a Babyloňanů. Postupem času došlo i k nejtradičtějšímu úkazu, a to deportace Židů do Babylonu (exodu) 6.stol.př.n.l.. Po porážce Babylonu Peršany r 538 př.n.l. se židovští vyhnanci vrátili do Palestíny. Dostali se však pod Egyptskou a v roce 63 př.n.l. po římskou nadvládou. V r. 37 př.n.l. ustanovili římané místodržícím v Judeji Heroda, který sám byl žid, ale nebyl u svého lidu oblíben. V tého době odchází mnoho židů mimo svou vlast a usazují se až dokonce v Indii. V roce 26.n.l. se stal vládcem v Judeii Pilát Ponský.V roce 34 byl však odvolán, protože v době jeho vlády na Jud. Docházelo k častým střetům mezi nim a občany. Tím však zlá období pro židy nekončí, protože již v roce 66 vypukají nepokoje proti Římanům. Za vlády císaře Tita v roce 70 je Jeruzalém dobyt zpět Římany a dochází ke zničení všech symbolů židovství.
Starobylá Kréta, Minojci 2500 – 1451 př.n. l.
= pojmenování získali díky legendě, ve které král Minos kal postavit na Krétě labyrint, v němž držel Minotura – monstrum (na půl člověk na půl býk); ve velké úctě chovali býky a úctu vzdávali hadím bohyním;
= nadaní architekti – dovedli konstruovat stavby na svazích, první anfitrát, zdatnými řemeslníky, obchodníky, znali nádherné oblečení;
Písmo = své typické písmo, během vykopávek v Knossu byly nalezeny tisíce hlíněných tabulek, které byly pokryty hieroglify;
- skupina = minojský hieroglif
- a 3. skupina = přeměněn v písmo lineární Dr. Evans nazval toto písmo jako lineární A a B. Hemlut Bossert se podílel na A a B.
Lineární písmo A a B:
Detailní průzkum Michaela Bentrise