Management

Pojetí managementu

1. management (řízení) je usměrňování činností a výrobních faktorů tak, aby byly zajištěny všechny činnosti podniku a dosaženo určitých cílů
2. management (vedení) je skupina řídících pracovníků
3. management je vědná disciplína, která vychází z praxe, využívá poznatky dalších vědních disciplín – ekonomiky, matematiky, psychologie, statistiky, sociologie, …

 

Manažer

• manažerská profese vznikala postupně:

1. etapa – původní drobný podnikatel byl vlastníkem, řídícím pracovníkem i výkonným pracovníkem
2. etapa – vlastníci si ponechali jen řídící činnosti, výkonné činnosti přenechali zaměstnancům
3. etapa – vlastníci přenechali i řídící činnost, přenechali je manažerům

 

Manažerské úrovně

1. vrcholoví (= top) manažeři

• např. ředitelé, jejich náměstci, prezidenti společností
• nejvýše postavení řídící pracovníci
• zabývají se koncepčním dlouhodobým řízením
• někdy mají podíl na společnosti (vlastní část akcií), jsou částečně vlastníky

1. střední manažeři

• např. vedoucí závodů, provozů, odborných útvarů
• jejich úkolem je řídit svěřený útvar

1. nižší manažeři (= manažeři první linie)

• např. mistři, vedoucí, kteří jsou přímo nadřízení jednotlivým zaměstnancům
• jejich úkolem je přidělovat práci zaměstnancům, kontrolovat jejich výkony, řešit aktuální problémy
• zabývají se operativním krátkodobým řízením

 

Manažerské dovednosti

1. komunikační – nutné k chápání ostatních lidí a k jednání s nimi
2. technické – schopnost rozumět práci po technické stránce, využívat technických dovedností manažerů nižší úrovně (např. práce na PC, řízení auta, …)
3. koncepční – představivost, analytické myšlení

 

• některé manažerské dovednosti jsou získané (vzděláním, praxí), jiné jsou vrozené
• každý manažer využívá všechny dovednosti, jejich podíl je rozdílný podle manažerských úrovní (technické dovednosti jsou nejdůležitější pro nižší manažery, zatímco pro vrcholové manažery mají největší důležitost koncepční dovednosti)

 

Strategie podniku

= vize

• vyjadřuje záměry činnosti podniku

 

Základní typy podnikatelských strategií:

1. ofenzivní strategie (= strategie prvního na trhu = strategie vůdce)

• podnik se snaží dosáhnout vedoucího postavení na trhu, chce být na trhu dříve než ostatní
• tato strategie je založena na špičkových výrobcích a nových technologiích; je spojena s výzkumem a vývojem – vysoké náklady
• v případě úspěchu podnik realizuje vysoký zisk
• tato strategie je spojena s velkým rizikem
• orientace na velmi bohaté zákazníky

1. mírně ofenzivní strategie

• jde o strategie druhé nejlepšího na trhu (= vyzyvatel)
• je založena na schopnosti pružně reagovat a přizpůsobovat se změnám, které již na trhu nastaly
• podnik čerpá z chyb prvního na trhu

1. defenzivní strategie

• soustřeďuje se na udržení pozice na trhu pomocí nízkých nákladů a cen (= následovatel)

1. zůstatková strategie

• zaměřuje se na přežití (= troškař)
• podnik kopíruje novější výrobky, imituje je, používá levné materiály
• orientace na kupující nejnižších příjmových skupin

 

Strategie jsou dále zpracovány do plánů.

 

Složky řízení

plánování

 

organizování

Uplatnění výsledků kontroly                                                                           rozhodování

vedení lidí a motivování

 

kontrola

 

PLÁNOVÁNÍ

= určit cíle a prostředky k jejich dosažení.

 

Druhy podnikových plánů:

1. Strategické

• vycházejí ze strategie podniku
• jsou dlouhodobé plány – délka závisí na inovačním cyklu v oboru (v automobilovém průmyslu 2 roky, v energetice 5 let)

1. Taktické

• vznikají konkretizací dlouhodobých plánů na kratší časové úseky
• jsou to plány střednědobé, sestavují se na roční období
• nejčastější taktické plány: plán prodeje, finanční plán, plán investic, plán výroby…

 

1. Operativní

• vznikají konkretizací střednědobých plánů na ještě kratší časové úseky
• sestavují se maximálně na čtvrtletí – jsou to plány krátkodobé
• nejčastěji se sestavují plány měsíční, dekádní (= 10 dní), týdenní, existují i plány denní a směnové
• jsou nejpodrobnější, stanoví konkrétní úkoly

 

ORGANIZOVÁNÍ

= určit, jak bude podnik vnitřně uspořádán

Základní typy organizačních struktur podniku:

1. liniová struktura

• výhody:
  • jasné vymezení vztahů a kompetencí (= pravomoci)
  • možnost kontroly
  • velká pružnost řízení
• nevýhody:
  • vysoká náročnost na odbornost vedoucího – jeden pracovník nemůže obsáhnout celou problematiku řízení

 

1. funkcionální struktura

Charakteristika:

• podřízené jednotky podléhají několika specializovaným odborným útvarům podle funkcí (útvary – štáby)
• ředitel závodu 1 dostává příkazy ze 4 míst: z technického, výrobního, ekonomického a personálního útvaru
• příliš se nerozšířila
• výhoda:
  • vysoká odbornost řízení
• nevýhody:
  • nejasné vztahy nadřízenosti a podřízenosti
  • příkazy různých vedoucích mohou být v rozporu (možnost konfliktů)

 

1. liniově-štábní struktura

 

Charakteristika:

• je kombinací dvou předchozích struktur, má jejich výhody
• je tvořena dvěma složkami

1. liniová
   • základem je liniová struktura (každá podřízená jednotka má jediného odpovědného vedoucího)
2. štábní
   • odborné činnosti vykonávají odborné útvary (štáby)
     • nemají žádnou rozhodovací ani řídící pravomoc, pouze doplňují liniovou strukturu
     • pracují pro liniového vedoucího (vypracovávají pro něj odborné podklady pro řízení)
     • metodicky vedou štábní útvary nižších stupňů řízení
   • užití:
     • u velkých průmyslových podniků

1. maticová struktura

• je historicky nejmladší
• využití:
  • např. u projektů, po skončení projektu se rozpouští -> jedná se o dočasnou strukturu podřízený má 2 nebo více nadřízených

 

1. výrobková struktura

• podnik je rozdělen na divize nebo závody podle výrobků
• divize je ekonomicky samostatná část, hospodaří samostatně

 

ROZHODOVÁNÍ

= činnost, která probíhá celým řízením podmínky rozhodování:

• podmínky rozhodování:

1. existují alespoň 2 možná řešení (varianty)
2. existuje alespoň 1 hledisko, podle kterého lze varianty posoudit (příklady ekonomických hledisek: maximální zisk, …)

• druhy rozhodování:

1. rozhodování za relativní jistoty
   • znaky:
2. varianty lze jednoduše vytvořit
3. důsledky, které vyvolá přijetí určité varianty, jsou známé
   • metody:
4. porovnání kladů a záporů
   • pro každé kritérium se posoudí vhodnost (+) nebo nevhodnost (-) variant
   • použití: pouze pro rychlou orientaci v jednoduchý situacích
   • nevýhoda: neumožňuje odlišit stupeň výhodnosti či nevýhodnosti
5. bodové hodnocení
   • každé variantě se přidělí určitý počet bodů podle toho, jak splňuje hledisko, umožní to lepší odstupňování výhodnosti či nevýhodnosti
6. stupnice důležitosti
   • kritérium se přidělí různý význam
   • u předchozích metod se odlišení důležitosti neprovádí, všechna kritéria měla stejný význam
7. rozhodování za nejistoty
   • znaky:
8. varianty nejsou známé, není jednoduché je vytvořit
9. důsledky, které vyvolá přijetí určité varianty, nejsou známé
   • u tohoto rozhodování má velký význam intuice
   • metody:
10. Think Tank
    • zásobárna nápadů
    • více hlav více ví
    • podstata metody: obracíme se na lidi z okolí (spolupracovníky), někdo bude mít nápad, jak situaci řešit nebo bude mít podobný problém a poradí nám
11. brainstorming
    • bouře mozků
    • útok mozků na problém
    • podstata metody: ve skupině (složení z různých profesí) se tvoří různé náměty, které mají vést k řešení určitého problému, náměty se shromažďují, nekritizují se, nakonec se vyberou nápady ke zpracování
    • poprvé se testoval v roce 1938
    • použitím této metody se vytvoří až o 90% více nápadů než tradičním způsobem

 

3. brainwriting
   • písemná diskuze
   • písemná podoba brainstormingu
   • podstata metody: náměty se napíší na papír, pak si je účastníci vymění, přezkoumají nápady jiného účastníka a zkouší je rozvíjet nebo píší nové přístupy
   • nakonec se náměty vyhodnotí a nejlepší se doporučí ke zpracování

 

MOTIVACE A VEDENÍ LIDÍ

• motivace je poskytnutí důvodu, proč pracovat, a to co nejlépe
• správná motivace je předpokladem úspěšného vedení

 

Pozitivní motivace

• je dána příznivým postojem k úkolům, dává pocit dobře vykonané práce
• je většinou účinnější, protože vede k tomu, že zaměstnanec se sám chce práci věnovat a častěji vede k tomu, že zaměstnanec sám zdokonaluje její provádění

Negativní motivace

• spočívá v obavách před postihem
• je více třeba u netvůrčích, monotónních prací a u zaměstnanců se špatným vztahem k práci
• na motivy se působí pomocí podnětů (= stimulů)

• motivace je dána potřebami člověka
• potřeby člověka nejsou rovnocenné

 

• americký psycholog Abraham Maslow je uspořádal do pyramidy potřeb od potřeb na nejnižší úrovni a potřebám na nejvyšší úrovni
• motivace podle této teorie vychází z předpokladu, že člověk nejprve musí uspokojit potřeby na nižší úrovni, než ho začnou zajímat potřeby vyšší
• manažer by měl umět posoudit úroveň potřeb podřízených a využít je pro motivaci

 

Potřeba seberealizace – rozvoj a využití vlastních schopností

Potřeba uznání – ocenění druhých, sebedůvěra, sebeúcta

Sociální potřeby (potřeba sounáležitosti) – neformální vztahy

Potřeby jistoty a bezpečí – sociální jistota v zaměstnání a ve společnosti

Fyziologické potřeby (jídlo, tekutiny, teplo, spánek) – motivuje mzda a pracovní podmínky

 

Vedení lidí

= nejdůležitější činnost manažera

• aby mohl manažer dobře vést, měl by mít poznatky o tom, jak se zaměstnanci chovají a jak reagují na jeho vedení, je o tom řada teorií, jednou z nich je teorie X a Y
  • znaky teorie X:
    • lidé neradi pracují a práci se vyhýbají, proto je manažer musí do práce nutit, dává jim příkazy
    • lidé se vyhýbají odpovědnosti, nemají ctižádost a jsou nesamostatní, proto je manažer neustále kontroluje
  • znaky teorie Y:
    • lidé pracují rádi, iniciativně a samostatně, v práci se seberealizují, přijímají odpovědnost
    • manažer jim umožňuje ve vymezených oblastech samostatné rozhodování
  • obě teorie se v praxi kombinují
  • většina manažerů dává přednost teorii Y

 

Styly vedení

1. autokratický

• je založen na příkazech a jejich bezpodmínečném dodržování
• typický je strohý, formální způsob jednání s podřízenými
• manažer rozhoduje sám, s podřízenými se neradí
• opírá se o teorii X
• tento styl se používá také v situaci, kdy je nutné se rychle rozhodnout

1. demokratický

• manažer spolupracuje s podřízenými, opírá se o jejich znalosti a dovednosti, bere v úvahu jejich návrhy, ale poslední rozhodnutí udělá sám, má přirozenou autoritu
• opírá se o teorii Y
• tento styl se používá také v situaci, kdy podřízení mají zájem o svou práci

1. liberální

• činnost podřízených se manažer snaží ovlivňovat co nejméně, nevydává žádné řídící příkazy, pouze stanoví konečný cíl, cesty k jeho dosažení ponechává na podřízených
• manažer vytváří podmínky pro práci, organizuje
• opírá se o teorii Y
• tento styl se používá v situaci, kdy podřízení jsou tvůrčí pracovníci s vysokou vnitřní motivací k práci

 

• styly se kombinují
• použití určitého stylu závisí např. na konkrétní situaci (normální podmínky X havárie)

 

KONTROLA

• zjišťuje skutečný stav, porovná jej s plánovaným (předpokládaným) stavem
• zjišťuje příčiny odchylek skutečnosti od předpokladu
• je zpětnou vazbou pro manažery – poskytuje jim informace, zda bylo dosaženo cílů
• jejím výsledkem je přijetí opatření k odstranění odchylek

 

druhy kontroly:

• podle rozsahu

1. úplná kontrola (kontrolují se všechny jevy)
2. částečná kontrola (vyberou se jevy, které se budou kontrolovat)

• podle času

1. preventivní kontrola (ještě před začátkem činnosti)
2. průběžné kontrola (v průběhu činnosti)
3. následná kontrola (po skončení činnosti)

 

vnitřní audit = nestranné prověřování, které provádí zaměstnanec podniku

vnější audit = nestranné prověřování, které provádí ten, kdo není zaměstnancem podniku